Syn.: Diplopenta odorata (Willd.) Alef., Hibiscus odoratus Roxb. ex Wight et Arn., Pavonia sidoides Hornem.
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité
Rozšíření: Druh jižní Asie, vyskytuje se v Indii, na Sri Lance a v Barmě. Byl snad zavlečen i na východoafrické pobřeží.
Ekologie: Roste v lemech suchých lesů a v křovinách, rovněž na stanovištích antropicky zatěžovaných, v blízkosti lidských sídel, polí i cest.
Popis: Bylina s lodyhou přímou, 50–100 cm dlouhou, větvenou, žláznatě chlupatou. Listy jsou řapíkaté, čepele jsou v obrysu vejčité až skoro okrouhlé, 4–6 cm dlouhé a 5–7 cm široké, na bázi srdčité, 3–5laločné až 3–5klané. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů horních částí větví; listenů kalíšku je 10–12, jsou čárkovité, delší než kalich, který je 5cípý, jeho cípy jsou kopinaté až trojúhelníkovité; korunní lístky jsou obvejčité, narůžovělé až růžové. Plod je kulovitý, plůdky jsou nekřídlaté.
Záměny: Určování východoafrických a jihoasijských pavonií není až tak snadné, ve starší literatuře najdeme nemálo nejasností. V jižní Asii se vyskytuje poněkud podobný druh Pavonia zeylanica, jehož květy jsou trochu světlejší, nejpodstatnější rozdíl je však v listech – jsou hluboce laločnaté až dlanitosečné. Ve východní Africe, na Sri Lance a v Barmě prokazatelně roste ještě typ vyloženě bělokvětý, s listy víceméně pravidelně vroubkovanými až zubatými – na obou kontinentech by se mohlo snad jednat o druh Pavonia leptocalyx, některé mezinárodní botanické databáze právě tento druh dokonce spojují s druhem zde představovaným. Tuto synonymizaci však hodnotíme jako dosti nejistou, a proto druh Pavonia odorata představujeme samostatně.
Využití: Kořen rostliny je používán v indické tradiční medicíně.
Poznámka: V současnosti je v rodu Pavonia rozlišováno 286 akceptovaných druhů (POWO 2019) z tropů obou zemských polokoulí. José A. Pavón y Jiménez, na nějž odkazuje rodové jméno, byl španělským botanikem.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 28. 2. 2018 (Barma, okolí města Pagan).