Syn.: Alopecurus typhoides Burm. f., Andropogon racemosus (Forssk.) Poir. ex Steud., nom. inval., Cenchrus paniceus B. Heyne ex Wall., nom. inval., Cenchrus pycnostachyus Steud., nom. inval., Cenchrus spicatus (L.) Cav., Chaetochloa glauca (L.) Scribn., Chamaeraphis glauca (L.) Kuntze, Holcus paniciformis Roxb. ex Hook. f., nom. inval., Holcus racemosus Forssk., Holcus spicatus L., Ixophorus glaucus (L.) Nash, Panicum alopecuroides J. Koenig ex Trin., nom. inval., Panicum americanum L., Panicum coeruleum Mill., Panicum compressum Balb. ex Steud., nom. inval., Panicum glaucum L., Panicum holcoides Trin., nom. inval., Panicum indicum Mill., Panicum involucratum Roxb., Panicum lutescens Weigel, nom. illeg., Panicum sericeum Aiton, Panicum spicatum (L.) Roxb., Penicillaria alopecuroides A. Braun, nom. inval., Penicillaria arabica A. Braun, Penicillaria ciliata Willd., Penicillaria deflexa Andersson ex A. Braun, Penicillaria deflexa Andersson, Penicillaria elongata Schrad. ex Schltdl., nom. inval., Penicillaria involucrata (Roxb.) Schult., Penicillaria macrostachya Klotzsch, nom. illeg., Penicillaria nigritarum Schltdl., Penicillaria plukenetii Link, Penicillaria solitaria Stokes, Penicillaria spicata (L.) Willd., Penicillaria typhoidea (Burm.) Schltdl., Penicillaria willdenowii Klotzsch ex A. Braun et C. D. Bouché, Pennisetum albicauda Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum americanum (L.) Leeke, Pennisetum ancylochaete Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum aureum Link, Pennisetum cereale Trin., Pennisetum cinereum Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum echinurus (K. Schum.) Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum gambiense Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum gibbosum Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum giganteum Ten. ex Steud., nom. inval., Pennisetum glaucum (L.) R. Br., Pennisetum indicum A. Braun, nom. inval., Pennisetum leonis Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum linnaei Kunth, Pennisetum maiwa Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum malacochaete Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum megastachyum Steud., Pennisetum nigritarum (Schltdl.) T. Durand et Schinz, Pennisetum plukenetii (Link) T. Durand et Schinz, Pennisetum pycnostachyum Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum solitarium Stokes, Pennisetum spicatum (L.) Körn., Pennisetum typhoides (Burm. f.) Stapf et C. E. Hubb., Pennisetum typhoideum Rich., Phleum africanum Lour., Setaria glauca (L.) P. Beauv., Setaria rufa Chevall., nom. illeg., Setaria sericea (Sol.) P. Beauv., Setariopsis glauca (L.) Samp.
Česká jména: ostrokvět (Dostál 1989), dochan sivý (Mareček 1999), ostrokvět (Kubát 2002)
Slovenská jména: ostrokvet (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Pravděpodobně pochází ze subsaharské Afriky z oblasti Sahelu (snad z Mali a Burkiny Faso), pěstuje se rovněž v Namibii a v tropických a subtropických oblastech Asie. Nověji se využívá také na jihu Spojených států a v Brazílii.
Ekologie: Rostliny lze pěstovat i na neúrodných, vysýchavých, zasolených půdách i na místech s kyselou půdní reakcí, ve vhodných podmínkách jsou možné i dvě sklizně za rok.
Popis: Statná jednoletá tráva vysoká 0,5–4 m, s přímými, v uzlinách a pod květenstvím pýřitými stébly. Listy jsou čárkovité, 20–100 cm dlouhé a 2–5 cm široké, oboustranně drsné, s poloobjímavou bází čepele; jazýček je 2–3 mm dlouhý. Květenství je velmi husté, válcovité, 40–50 cm dlouhé a 1,5–2,5 cm široké, jeho vřeteno je chlupaté, nese svazečky 1–9 klásků; klásky jsou obvejcovité, 3,5–4,5 mm dlouhé, 2květé, dolní kvítek je samčí, horní oboupohlavný; plevy jsou nestejné, velmi drobné, na bázi podepřené štětinami, které jsou obvykle kratší než klásky; pluchy jsou na okraji brvité. Elipsoidní obilky jsou 3–4 mm dlouhé, nahé.
Využití: Z drobných škrobnatých obilek se mele mouka a připravuje se z nich kaše, také se nechávají zkvašovat v mléce na alkoholický nápoj. Značná biomasa, které rychle přibývá, se hodí ke zkrmování dobytkem. Pěstování tohoto druhu má největší význam v tropických oblastech s krátkým vlhkým obdobím, v subsaharské Africe a v Indii je doloženo již v průběhu několika tisíců let. Obilky se označují jako pearl millet nebo bulrush millet a dnes tvoří asi 50 % toho, čemu se v širším významu říká proso.
Poznámka: Na základě nedávných výzkumů byl rod Pennisetum sloučen s rodem Cenchrus; hlavním důvodem pro to je požadavek na monofyletičnost. Druhy dříve řazené do rodu Cenchrus se vyznačují srůstem bází štětin vyrůstajících pod klásky: zdá se však, že k tomu došlo v průběhu evoluce víckrát nezávisle na sobě.
V případě tohoto druhu je ještě zjevné nevýstižné druhové jméno – rostlina s jistotou pochází z tropů Starého světa. Linné tento druh popsal dvakrát v rodu Panicum a dopustil se chyby, když u této rostliny uvedl americký původ. Bohužel pro transfer do rodu Cenchrus není druhé, souběžně uvedené jméno Panicum glaucum použitelné, protože jméno Cenchrus glaucus bylo dříve použito pro jiné rostliny, byť dnes ztotožněné s druhem Cenchrus ciliaris. Linnéova chyba ovšem nezakládá důvod jméno odmítnout.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 29. 9. 2015 (Omán, gov. Ash Sharquiyah, Wadi Shab).