Syn.: Decaspora pumila (J. R. Forst. et G. Forst.) F. Muell., Epacris pumila J. R. Forst. et G. Forst., Epacris vaccinioides Lhotzky ex Sond., Leucopogon vaccinioides Sond., Pentachondra rubra Colenso, Pentachondra vaccinioides Sond., Pernettya polyphylla Colenso, Styphelia pumila (J. R. Forst. et G. Forst.) Spreng., Trochocarpa pumila (J. R. Forst. et G. Forst.) F. Muell.
Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Vyskytuje se na jihovýchodě Austrálie, na Tasmánii, na obou hlavních ostrovech Nového Zélandu a také na Stewartově ostrově.
Ekologie: Roste v mokřinách, na otevřených travnatých stanovištích, v nízké křovinaté vegetaci a na skalách, v pásmu od pobřeží až do subalpínského stupně. Kvete od listopadu do ledna.
Popis: Nízký, bohatě větvený keřík vytvářející souvislé porosty, které dosahují průměru až okolo 40 cm. Větve jsou poléhavé, chlupaté nebo olysalé; listy jsou krátce řapíkaté, podlouhlé až úzce vejčité, 3–5 mm dlouhé a 1–2 mm široké, kožovité, po okraji jemně brvité, šedozelené, lesklé, na rubu s 3–7 žilkami. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů při vrcholu větví, jsou 5četné; listeny jsou drobné, tupé; kališní cípy jsou vejčité, asi 2 mm dlouhé, tupé, jemně brvité, koruna je trubkovitá, asi 4 mm dlouhá, bílá až načervenalá, korunní cípy jsou krátké, uvnitř chlupaté, zahnuté. Plody jsou kulovité, peckovici podobné, dosahují průměru 5–6 mm, jsou oranžové až červené, s vytrvávající čnělkou.
Záměny: Na Novém Zélandu i na Tasmánii se vyskytuje poměrně dosti podobný druh Montitega dealbata, ten se však odlišuje listy na vrcholu zřetelně hrotitými, které jsou navíc na rubu bělavé, jen s jedinou výrazně zelenou žilkou.
Poznámka: Rod Pentachondra zahrnuje čtyři druhy (POWO 2022), které najdeme na jihovýchodě Austrálie a na Novém Zélandu.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 7. 12. 2011 (Nový Zéland, Jižní ostrov, Aoraki / Mount Cook National Park).