Syn.: Apium serbicum (Vis.) Calest., Pancicia serbica Vis.
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Endemit nevelkého území na Balkáně. Roste v jižním Srbsku a přesahuje do Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Albánie, Kosova a Severní Makedonie.
Ekologie: Stanovištěm jsou louky a křovinaté stráně v montánním až subalpínském stupni.
Popis: Vytrvalá bylina vysoká do 50 cm; oddenek je vertikální, silný; lodyhy jsou přímé, lysé, oblé, v horní části větvené. Listy jsou výrazně rozlišené: dolní jsou jednoduché, dlouze řapíkaté, na bázi srdčité, na okraji pilovité, prostřední listy jsou hluboce zpeřeně členěné, horní listy jsou dlanité, s čárkovitými úkrojky. Květenství je okolík složený z 10–15 okolíčků; obal tvoří 5–8 čárkovitých drsných listenů, obalíček bývá z 5 listenů; květy jsou 5četné; korunní lístky jsou obsrdčité, bílé. Plodem je vejcovitá, z boku smáčknutá, 3–4 mm dlouhá dvounažka, merikarpia jsou 5hranná.
Poznámka: Dříve byl tento druh některými badateli řazen do monotypického rodu Pancicia, pojmenovaného na počest lékaře a botanika Josifa Pančiće (1814–1888), který se významně zasloužil o poznání květeny Balkánu.
Fotografováno dne 11. 6. 2015 (Srbsko, Kopaonik, Brzeće).