Syn.: Gomphima vaginalis (Burm. f.) Raf., Monochoria vaginalis (Burm. f.) C. Presl ex Kunth, Pontederia pauciflora Blume, Pontederia vaginata Royle
Česká jména: tokozelka obecná (Presl 1846), tokozelka (Těšitel 1912)
Čeleď: Pontederiaceae Kunth – tokozelkovité
Rozšíření: Jižní a jihovýchodní Asie a Austrálie – od Pákistánu a Indie přes východní Čínu, Koreu a Japonsko až po Indočínu, Malesii a severní Austrálii. Druh byl zavlečen i na některé jihozápadopacifické ostrovy a do americké Kalifornie.
Ekologie: Roste v mokřinách, vodních nádržích i na rýžových polích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1500 m. Kvete od srpna do listopadu.
Popis: Vytrvalá vodní bylina s lodyhou vystoupavou až přímou. Listy jsou na bázi pochvaté, řapík je až 50 cm dlouhý, čepel je kopinatá až vejčitá, 2–21 cm dlouhá a 1–10 cm široká, na bázi srdčitá, celokrajná, na vrcholu špičatá až zašpičatělá. Květonosná lodyha je 12–35 cm dlouhá, květenství je hroznovité, 3–8(–12)květé, jeho stopka je 1–3 cm dlouhá; listeny jsou kopinaté; květy jsou stopkaté, okvětní lístky podlouhlé až vejčité, 8–15 mm dlouhé, nachové až modré; tyčinky jsou nestejné, prašníky 1,5–3 mm dlouhé. Plodem je elipsoidní až vejcovitá tobolka, až 10 mm dlouhá.
Využití: Lodyhy a listy se používají v asijské kuchyni, léčivé schopnosti kořenů zná i tradiční medicína. O veškerém užitku tokozelky obecné se u nás zmiňoval už v roce 1846 i Jan S. Presl: „Nať její žerou kuřata, kachny a kozy, anobrž i lid ji požívá jako zeleninu, protož ji rádi vidí na rýžovištích, kdežto velmi buje. Svěží jest prudká, pročež se vaří. Listy a kořen potřebují proti nemocem játrovým.“
Poznámka: České jméno tokozelka patří rodu Pontederia už od roku 1846, novodobé jméno modráska je tedy nadbytečné. V současnosti už i obecně známá tokozelka nadmutá je řazena opět k rodu Pontederia.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 29. 10. 2023 (Tchaj-wan, Tchaj-pej, Taipei Botanical Garden).