Syn.: Protea fulva Tausch
Česká jména: stříbřenec (Presl 1846), protea (Mareček 1999)
Čeleď: Proteaceae Juss. – proteovité
Rozšíření: Jižní Afrika, endemit Kapska v nevelkém regionu od Kapského poloostrova podél pobřeží False Bay po Stanford u Hermanus. Nejhojnější je na Kapském poloostrově na svazích Lion’s Head po Cape Point. Vyskytuje se také na Groenlandbergu, v Kogelbergu a podél pobřeží Rooi Els, Betty’s Bay a Kleinmondu po pohoří Klein River, většina východní populace roste mezi Vogelgatem a Stanfordem.
Ekologie: Druh roste obvykle v hustých porostech křovité vegetační formace fynbos, od pobřeží moře po nadmořskou výšku 300 m, někdy až do 600 m, do 20 km od pobřeží. Roste nejčastěji na okrajích vlhkých stanovišť a na chráněných svazích, na jílovitých půdách vzniklých z břidlic, ale i na půdách s podkladem žulových i pískovcových hornin. Kvete od dubna do srpna.
Popis: Keř dorůstající výšky 2–3 m, bohatě větvený. Listy jsou přisedlé, úzce kopinaté, s chrupavčitým okrajem, v dospělosti lysé. Květenství je terminální strboul podepřený zveličenými listeny, podlouhlý, 5–6 cm široký a 9-11 cm dlouhý, často skrytý v listech. Zákrovní listeny v 5–6 řadách, listeny vnějších řad jsou vejčité, na vrcholu špičaté, hnědé, hustě přitiskle chlupaté, na okrajích lemované dlouhými bílými chlupy. Vnitřní řady listenů jsou většinou krémově bílé, někdy růžové, podlouhlé až čárkovité, na vrcholu okrouhlé a zahnuté dovnitř, okraje těchto listenů jsou lemované dlouhými bílými a černými chlupy a na 2–3 cm horního okraje jsou hustě pokryty přitisklými fialově černými chlupy, směrem k bázi jsou chlupy řidší a světlejší. Jednotlivé květy jsou natěsnány uvnitř, špičky okvětních lístků jsou také lemované vzpřímenými dlouhými krémově bílými chlupy, které skrývají čnělku.
Záměny: Protea lepidocarpodendron může být zaměněna s druhem Protea neriifolia, která má ale všechny zákrovní listeny stejné barvy a fialově černé chlupy pouze lemují vnitřní zákrovní listeny, pod lemem má jemné stříbřité chlupy.
Ohrožení a ochrana: Druh je zapsán v Červeném seznamu rostlin jižní Afriky v kategorii potenciálně zranitelných (NT). V průběhu posledních 60 let ztratil přibližně 30 % svých stanovišť. Novou vážnou hrozbou je jeho hybridizace s příbuznými druhy Protea neriifolia, P. burchellii a P. laurifolia. V přírodě se jejich areály nepřekrývají, ale lidé je sázejí v místech, kde dříve nerostly. Nyní tak byli zaznamenáni kříženci mezi těmito druhy i v přírodě.
Využití: Pěstuje se ve velkých zahradách v bezmrazých oblastech a jako květina neobvyklého vzhledu k řezu.
Fotografováno dne 20. 4. 2012 (Jihoafrická republika, NP Table Mountain, Chapmans Peak).