Syn.: Scrophularia rostrata Hochst. ex Boiss.
Čeleď: Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité
Rozšíření: Druh s velmi rozsáhlým areálem, který zahrnuje Makaronésii (Kapverdy, Kanárské ostrovy a ostrovy Selvagens), severní a východní Afriku (od Maroka po Tunisko, Etiopii, Eritreu a Somálsko), zasahuje na jih Pyrenejského poloostrova do Španělska, dále roste na jihu a východě Arabského poloostrova v Ománu, Jemenu, a rovněž na Sokotře.
Ekologie: Charakteristickým stanovištěm jsou skalnaté svahy, vyhledává zastíněná místa s dostatkem dusíku. Dává přednost bazickým horninám, zejména vápencům a čedičům, na kyselých substrátech je vzácný.
Popis: Jednoletá bylina s přímou, jednoduchou nebo od báze větvenou, žláznatě chlupatou lodyhou vysokou až 85 cm. Listy jsou vstřícné; řapík je 2–6 cm dlouhý; čepel je vejčitá, 2,5–11 cm dlouhá a 1,5–9,5 cm široká, se zpeřenou žilnatinou, olysalá, pýřitá nebo žláznatá, na bázi obvykle srdčitá, pilovitá, tupě špičatá. Květenství je 10–35 cm dlouhá lata, často složená z vidlanů; listeny jsou podobné listům, 0,8–6 cm dlouhé; květní stopky jsou 2–3(–7) mm dlouhé; kališní cípy jsou vejčité, 2,2–4 mm dlouhé, lysé nebo řídce pýřité, s blanitým lemem; koruna je baňkovitá, 3,8–7(–8) mm dlouhá, tmavočervená nebo nachová; tyčinky jsou 4, pátá je přeměněna na kopisťovité staminodium; semeník je dvoupouzdrý. Tobolky jsou vejcovité, 6–10 mm dlouhé.
Poznámka: Kromě „normálních“ květů se na bázi rostliny občas tvoří i květy kleistogamické, které jsou drobnější, jejich koruna je bělavá a neotvírá se; dochází u nich k samoopylení.
Fotografoval Petr Procházka, dne 27. 2. 2014 (Omán, gov. Ad Dakhiliyah, Hadash).