Syn.: Sterculia luzonica Warb., Sterculia richardiana Baill.
Česká jména: lejnice (Presl 1846)
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Pochází z jihovýchodní Asie, kde roste od Malajsie a severnějších ostrovů Indonésie po jih Tchaj-wanu. Nejistý je výskyt v Thajsku. Uváděný výskyt na Madagaskaru je zřejmě pochybný.
Ekologie: Roste v pobřežních lesích a křovinách do nadmořské výšky 100 m, obvykle provází písčité, velmi často vápnité půdy, často roste bezprostředně za přílivovou čarou.
Popis: Menší poloopadavý strom. Listy jsou střídavé, s 3–5 cm dlouhým řapíkem; čepel je jednoduchá, vejčitá až vejčitě kopinatá, 8–17 cm dlouhá a 7–9 cm široká, lysá nebo v paždí žilek na bázi s drobnými hvězdovitými chlupy, od bázi s 5–7 žilkami, na bázi srdčitá, celokrajná, na vrcholu zašpičatělá až špičatá. Květenství je latnaté, se stopkatými jednopohlavnými květy; samčí květy jsou 5četné, s vejcovitým kalichem asi 5 mm dlouhým a trojúhelníkovitými cípy asi 2 mm dlouhými, tyčinky srůstají s pistillodiem do androgynoforu, spolu s nimi do srůstu vstupuje i 5 staminodií; samičí květy mají kalich podobný samčímu, semeník je 5pouzdrý, čnělky jsou velmi krátké. Plodem je souplodí tvrdých kožovitých měchýřků, které jsou zploštěle vejcovité, 3–6 cm dlouhé a 2,5–3 cm široké, červenohnědě chlupaté; obsahují 2 semena.
Poznámka: V jihovýchodní Asii se vyskytuje více druhů rodu Sterculia; tento se snadno pozná podle jednoduchých (nikoli dlanitých) listů a jejich srdčité báze.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 4. 2. 2020 (Filipíny, ostrov Palawan, Buenavista) a 18. 2. 2020 (Filipíny, Calamiany, ostrov Nagtenga / North Cay).