Syn.: Trollius arieticus L., Trollius dahuricus Turcz., Trollius africanus Wender., Trollius kytmanovii Reverd., Trollius sertiflorus Salisb., Trollius bargusinensis Sipl., Trollius giganteus hort. ex Bailey (?)
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Taxon rozšířený prakticky ve všech západosibiřských pohořích, na východních sklonech severního Uralu (populace udávané někdy jako Trollius uralensis bývají však nově spojovány s Trollius apertus) a v Altajsko-sajanském masívu, odkud proniká do čínského Sin-ťiangu, mongolského Chenteje i Changaje a přes dahurská pohoří na východ až do Chej-lung-ťiangu. Vyhýbá se nížinným mokřadům Západosibiřské roviny.
Ekologie: Roste poblíž vodních toků na mokrých loukách, ve světlých horských modřínových a smíšených lesích a na lesních čistinách v lesostepní zóně, místy vystupuje do nadmořských výšek kolem 2400 m. Diagnostický druh svazu Milio-Abietion sibiricae v třídě humidních jehličnatých lesů Asaro-Abietetea sibiricae. Hemikryptofyt. Kvete v červnu a v červenci.
Popis: Vytrvalá lysá bylina s téměř černými svazčitými kořeny a vzpřímenými, často spoře větvenými olistěnými lodyhami, nejčastěji okolo půl metru vysokými (po odkvětu se dále prodlužují). Přízemní listy má dlouze řapíkaté, s čepelemi pětiúhlými, do 10 cm širokými, až k bázi trojsečnými (ale vzhledem k trojdílnému centrálnímu segmentu zdánlivě pětisečnými), s postranními segmenty kosými a jen asi do poloviny rozčísnutými, po okrajích jsou pak všechny laloky ještě nepravidelně zubatě vyřezávané. Lodyžní listy jsou podobné, ale menší a jen kratičce řapíkaté, výše na lodyhách až přisedlé. Soliterní květy, ukončující rozvětvené lodyhy, bývají až 5 cm široké, s deseti až dvaceti široce obvejčitými, celokrajnými nebo na vrcholcích nepatrně zoubkatými, zářivě oranžovými kališními lístky a s dvaceti až čtyřiceti stejně vybarvenými, úzce oválnými až lineárně lopatkovitými, v medníky přeměněnými lístky korunními, v délce i tvaru dosti proměnlivými (zpravidla však kratšími než sepaly). Tyčinky se žlutými prašníky jsou asi centimetr dlouhé a ve značném množství obklopují až padesát plodolistů, dozrávajících v měchýřky s oválnými, hladkými, leskle černými semeny.
Využití: Odvary z květů jsou v mongolské medicíně doporučovány jako posilující prostředek při rekonvalescencích a při střevních onemocněních, v tibetské medicíně se užívají jako droga posilující zrak. Zkoumány jsou i jejich baktericidní účinky.
Poznámka: Zatímco vysokohorské altajsko-sajanské populace upolínu asijského bývají údajně téměř uniformní, zde vyobrazené populace z dahurské oblasti mají často ztenčené, někdy i poněkud zahrocené medníky a místy jsou stěží rozpoznatelné od blízkého Trollius ledebourii; může snad jít o hybridy obou druhů, jejichž areály se tady prolínají, nicméně ze severozápadu areálu, kam T. ledebourii neproniká, jsou podobné populace (dříve známé jako Trollius kytmanovii) rovněž známy.
Do evropských zahrad zavedl Trollius asiaticus už roku 1759 Philip Miller, který pro Chelsea Garden získal semena z rostlin přivezených sibiřskou expedicí Petra S. Pallase. Z křížení tohoto druhu s Trollius europaeus a Trollius chinensis povstala řada zahradních hybridů s oranžovými, žlutými i téměř bílými květy, rozšiřovaných dnes v desítkách odrůd pod souhrnnými jmény Trollius ×hybridus nebo Trollius ×cultorum.
Fotografováno ve dnech 6. 6. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, BogdChan Uul, Darchan, lesní světliny s protékajícím potokem, 1460 m) a 13. 6. 2023 (Čingeltej Chuučin, na severních zalesněných svazích mezi 1720 a 1780 m).