CALLITRICHE STAGNALIS Scop. – hvězdoš kalužní / hviezdoš kalužný

Syn.: Callitriche stagnalis α vulgaris Kütz. in Rchb., Callitriche stagnalis β vulgaris Kütz. in Rchb., Callitriche palustris subsp. stagnalis (Scop.) Schinz et Thell
Čeleď: Callitrichaceae Link – hvězdošovité; Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité

Rozříření: Vyskytuje se v téměř celé Evropě, od Azor po západní Rusko, zřejmě také v západní a jihozápadní Asii a v severní Africe. Nepůvodní je v rozsáhlých částech Severní Ameriky, v Austrálii, Nové Kaledonii a na Novém Zélandu.
V České republice roste roztroušeně až hojně na většině území, zejména v lesnatých oblastech, kde bývá často nejhojnějším zástupcem rodu. Zřejmě je vzácný na jižní Moravě, např. dosud nebyl nalezen ve velmi dobře prosbírané oblasti na soutoku Moravy a Dyje, kde navíc existuje dostatek vhodných biotopů.
Ekologie: Obojživelný druh rostoucí ve vodním prostředí i terestricky na vlhkém substrátu. Suverénně nejčastějším stanovištěm druhu jsou kaluže a vyjeté koleje lesních cest. Příležitostně se vyskytuje také v příkopech, mělkých místech malých rybníků, lesních kalištích, na náplavech řek, obnažených dnech a v pomalu tekoucích vodách (zejména v eutrofních strouhách) od nížin po hory, nejčastěji v mezofytiku. Druh bývá popisován spíše jako acidofilní, vyskytuje se však i ve vápencových oblastech. Mimo naše území roste také v brakických vodách.

Popis: Byliny jednoleté, v tekoucích vodách a v kultuře snad někdy i vytrvalé, bohatě větvené, zpravidla do 35 cm, v tekoucí vodě však až 80 cm dlouhé, na hladině vytvářející vzplývavé růžice listů. Terestrické formy se zkrácenou plazivou lodyhou, kořenující v uzlinách. Lodyha zpravidla poměrně světlá, zvláště u rostlin z tekoucích a hlubších vod silná, avšak velmi křehká. Lodyha a listy s diskovitými štítnatými chlupy sestávajícími nejčastěji z 8–10 buněk. Listy růžic i ponořené listy široce kopisťovité až téměř okrouhlé, nikdy čárkovité, až 11 mm široké, zpravidla živě světle zelené. Listy terestrických rostlin menší, avšak ± stejného tvaru. Plovoucí růžice z 6–12 širokých listů. Květy nahé, jednopohlavné, v paždí listů růžic, vynořené nad hladinu, s vytrvávajícími blanitými listeny, nejčastěji po jednom samčím a jednom samičím květu proti sobě v jedné uzlině. Čnělky zpravidla kolem 4 mm dlouhé, rozestálé a obvykle nazpět zahnuté. Tyčinky po otevření prašníků až 1 cm dlouhé, pyl světle žlutý, kulovitý až slabě eliptický. Plody (tvrdky rozpadající se za zralosti na čtyři merikarpia) ploché, téměř okrouhlé až slabě eliptické, na vrcholu s rozestálými nebo nazpět ohnutými čnělkami, poměrně velké, 1,1–1,8 mm dlouhé, 1,1–2,1 mm široké, obvykle světle béžové, široce křídlaté (křídla 0,1–0,3 mm šir.). Boční rýhy mezi merikarpii hluboké.


Záměny: Hvězdoš kalužní je poměrně dobře poznatelný druh, což je dáno jeho nižší plasticitou vzhledem k ostatním našim zástupcům rodu. Listy jsou vždy poměrně široké, čárkovité listy se netvoří. Nejlépe je poznatelný podle velkých světle zbarvených plodů s širokými křídly (která však zejména na sušeném materiálu nemusí být dobře rozlišitelná od zbytku plodu) a s ohnutými čnělkami (mohou být utržené). Nejpodobnější je blízce příbuzný hvězdoš hranoplodý (Callitriche platycarpa), který má tmavší plody se vzpřímenějšími čnělkami, obvykle také s užšími křídly a často tvoří čárkovité listy. Zkušenější pozorovatel může hvězdoš kalužní bezpečně determinovat podle živě světle zelené barvy listů a charakteristické křehké lodyhy (to však vyžaduje zkušenost a jistou obezřetnost, neboť ostatní druhy mohou podobné vegetativní znaky příležitostně vytvořit také).
Poznámka: Vzhledem k silné vazbě na lesní kaluže bude jednu z nejdůležitějších cest šíření tohoto druhu představovat transport na kolech traktorů a jiné lesní techniky.


Fotografováno dne 9. 7. 2008 (Třeboňsko, Lutová), 17. 7. 2008 (Kostelec nad Černými lesy), 6. 8. 2009 (Žluticko, Přestání) a 8. 10. 2009 (Pardubicko, Horní Jelení).