Syn.: Callitriche stagnalis α vulgaris Kütz., Callitriche stagnalis β vulgaris Kütz., Callitriche palustris subsp. stagnalis (Scop.) Schinz et Thell
Česká jména: žabívlas stejnolistý (Presl 1846), žabívlas plesní (Opiz 1852), žabinec jezerní (Sloboda 1852), hvězdoš bahenní, žabí vlas (Čelakovský 1879), hvězdoš kalužní (Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: žabívlas močařinatý (Reuss 1853), hviezdoš kalužný (Dostál 1950)
Čeleď: Callitrichaceae Link – hvězdošovité; Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Callitriche stagnalis
Rozšíření: Vyskytuje se v téměř celé Evropě od Azor a Kanárských ostrovů po západní Rusko, zřejmě také v západní a jihozápadní Asii a v severní Africe. Nepůvodní je v rozsáhlých částech Severní Ameriky, v Japonsku, Austrálii, na Nové Kaledonii a na Novém Zélandu.
V České republice roste roztroušeně až hojně na většině území, zejména v lesnatých oblastech, kde bývá často nejhojnějším zástupcem rodu; naopak v bezlesých územích je velmi vzácný. Překvapivě téměř úplně chybí na jižní a jihovýchodní Moravě, a to i v místech, kde je dostatek vhodných biotopů (např. ve velmi dobře prosbírané oblasti soutoku Moravy a Dyje nebo v lesnatých pahorkatinách a vrchovinách jihovýchodní Moravy). Těžiště rozšíření je ve středních polohách.
Ze Slovenska dosud nebyl udáván (respektive byl udáván jako druh mylně uváděný), nicméně je velmi pravděpodobné, že se zde vyskytuje, zejména v lesnatých územích středních poloh mimo panonskou oblast.
Ekologie: Obojživelný druh rostoucí ve vodním prostředí i terestricky na vlhkém substrátu. Je vázán převážně na velmi mělké a často vysychající bahnité vody a na ně navazující subterestrická stanoviště. Suverénně nejčastějším stanovištěm druhu jsou kaluže a vyjeté koleje lesních cest. Dále se vyskytuje na různých podobných stanovištích, jako jsou lesní prameniště a mokřady, malé lesní potůčky, kaliště zvěře, bahnité terénní deprese, zatopené vývraty stromů, mělká klidná místa na okrajích lesních rybníků. Nepříliš hojně roste také v potocích, strouhách a kanálech, nezřídka i eutrofních a znečištěných. Příležitostně se objevuje i na náplavech a březích řek. Druh bývá popisován spíše jako acidofilní, vyskytuje se však i ve vápencových oblastech. Mimo naše území roste také v brakických vodách.
Callitriche stagnalis
Popis: Byliny jednoleté, vzácně snad i krátce vytrvalé, bohatě větvené, s lodyhami zpravidla do 35 cm, v hlubších nebo tekoucích vodách zřídka až 70 cm dlouhými, na hladině vytvářejícími vzplývavé růžice listů; terestrické formy se zkrácenou plazivou lodyhou, kořenující v uzlinách. Lodyha zpravidla poměrně světlá, zvláště u rostlin z tekoucích a hlubších vod silná, avšak velmi křehká; lodyha a listy s velmi drobnými štítnatými chlupy složenými z (6–)7–10(–12) buněk. Listy široké, zpravidla živě světle zelené, úzce obkopinaté až okrouhle kopisťovité, vzácně až téměř čárkovité, 1–7žilné, (1,5–)3–19(–25) mm dlouhé, (0,7–)0,9–7,5(–9,0) mm široké; plovoucí růžice řídké, z (4–)6–12 širokých listů. Květy nahé, jednopohlavné, v paždí listů růžic, vynořené nad hladinu, s vytrvávajícími, posléze často opadavými blanitými listeny; v uzlině (1–)2(–3) květy, nejčastěji po jednom samčím a jednom samičím květu v paždí protistojných listů, poněkud méně často proti sobě květy stejného pohlaví; čnělky zprvu ± vzpřímené, posléze často rozestálé až obloukovitě nazpět ohnuté, až 5,7(–6,5) mm dlouhé; tyčinky s nitkami po otevření prašníků (0,2–)0,5–5,3(–8,5) mm dlouhými, pyl bledě žlutý, kulovitý až slabě elipsoidní. Tvrdky ± okrouhlé, vzácně až poněkud obvejčité, na vrcholu s přímými, rozestálými nebo obloukovitě nazpět ohnutými zbytky čnělek, v suchém stavu (1,0–)1,2–1,6(–1,7) mm vysokými, (1,0–)1,2–1,5(–1,7) mm široké, za zralosti světle béžové až béžové nebo našedlé, zřídka až světle hnědé, ještě nedlouho před dozráním bělavě zelené, na hranách merikarpií široce křídlaté, křídlo (0,05–)0,07–0,16(–0,23) mm široké. Kvete od května do listopadu.
Callitriche stagnalis
Callitriche stagnalis
Callitriche stagnalis
Záměny: Hvězdoš kalužní je poměrně dobře poznatelný druh, méně morfologicky plastický vzhledem k ostatním našim zástupcům rodu. Listy jsou vždy poměrně široké, čárkovité listy se netvoří. Nejlépe je poznatelný podle velkých, světle zbarvených, široce křídlatých plodů. Čnělky mohou být na herbářovém materiálu sekundárně přitisklé k bokům plodu, čímž vznikají záměny s hvězdošem háčkatým (Callitriche hamulata).
Nejpodobnější je blízce příbuzný hvězdoš hranoplodý (Callitriche platycarpa), který má tmavší plody se vzpřímenějšími čnělkami, obvykle také s užšími křídly a často tvoří čárkovité listy; jeho pyl je obvykle sytěji zbarvený. Zkušenější pozorovatel může hvězdoš kalužní bezpečně determinovat podle živě světle zelené barvy listů a charakteristické křehké lodyhy (to však vyžaduje zkušenost a jistou obezřetnost, neboť ostatní druhy mohou podobné vegetativní znaky příležitostně vytvořit také).
Poznámka: Vzhledem k silné vazbě na lesní kaluže bude jednu z nejdůležitějších cest šíření tohoto druhu představovat transport na kolech traktorů a jiné lesní techniky.
Callitriche stagnalis
Callitriche stagnalis
Fotografováno dne 9. 7. 2008 (Třeboňsko, Lutová), 17. 7. 2008 (Kostelec nad Černými lesy), 6. 8. 2009 (Žluticko, Přestání) a 8. 10. 2009 (Pardubicko, Horní Jelení).