Syn.: Lactuca scariola L., Lactuca silvestris Lam., Lactuca virosa Baumg
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Lactuca serriola
Rozšíření: Roste téměř v celé Evropě, na úplném severu ale chybí, dále roste v Makaronésii, na severu Afriky, na Blízkém východě. Ve Střední Asii areál zasahuje do Afghánistánu a k Altaji. Roste také v severní Indii, Saúdské Arábii a Etiopii. Zavlečena byla do Severní i Jižní Ameriky (Kanada, USA, Mexiko, Brazílie, Argentina včetně Patagonie, Chile), na Nový Zéland, do Austrálie i jižní Afriky. U nás roste od nížin do podhůří, v teplých krajích je hojná (zde ve městech obecná), do vyšších poloh proniká podél cest, často jen na přechodnou dobu.
Ekologie: Roste často na místech ovlivněných člověkem, podél cest, v lomech, na rumištích, ve spárách, na navážkách, v akátinách. Je odolná vůči suchu, dává přednost osluněným nebo jen mírně zastíněným polohám. Kvete od července do října.
Lactuca serriolaLactuca serriola
Popis: Jednoletá nebo dvouletá bylina, vysoká 30–180 cm. Bělavá lodyha je přímá, plná, olistěná, v horní části větvená, někdy červeně naběhlá. Listy jsou střídavé, přisedlé, tuhé, sivozelené, na rubu na střední žilce osténkaté. Přízemní listy jsou obkopinaté, peřenodílné, vzácně celistvé, lodyžní listy jsou obvykle svisle skloněné v severojižním směru, jsou méně členěné, přisedlé srdčitou nebo hrálovitou bází, s úkrojky zakončenými zuby nebo osténky. Úbory skládají mohutné latovité květenství, jsou složeny z 8–15(–35) květů. Zákrov je za květu úzce válcovitý, zákrovní listeny jsou na špičce často nafialovělé, za plodu jsou nazpět ohnuté. Květy jsou pouze jazykovité, světle žluté. Nažky jsou šedohnědé, na vrcholu osténkaté, s dlouhým úzkým zobánkem zakončeným jednoduchým chmýrem.
Lactuca serriola
Lactuca serriola
Fotografováno dne 8. 8. 2009 (Praha-Krč).