Syn.: Lactuca lactucarii Lamotte, Lactuca patersonii Menezes
Česká jména: locika jízlivá (Kubát 2002)
Slovenská jména: šalát jedovatý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Původní areál se rozkládá ve Středozemí, kde druh roste od Španělska až po Řecko, také v Maroku a Alžírsku; na západě Evropy však zasahuje až do Skotska a středního Německa. Původní je snad i na Madeiře. Ve střední a východní části evropského kontinentu je převážně nepůvodní, rovněž tak v Turecku a Libanonu, v Pákistánu, Indii, Austrálii a v USA.
Druh byl kdysi nalezen i v Praze, kde přechodně zplaněl, zřejmě z kultury.
Ekologie: Locika jízlivá zřejmě původně rostla na skalách a snad i na přímořských dunách, druhotně se rozšířila na okraje cest a jiná narušená místa s půdami dostatečně zásobenými živinami; preferuje lokality s dostatkem vápníku.
Popis: Jednoletá nebo dvouletá mléčící bylina s přímou, 60–150 cm vysokou, v horní části větvenou lodyhou, která bývá bělavá a často s červeným náběhem; při rozemnutí má podobný odér jako mák. Listy jsou střídavé, vejčité až podlouhlé, celistvé, méně často chobotnatě laločnaté, až 25 cm dlouhé, na okraji osténkatě zubaté, dolní jsou řapíkaté, horní srdčitě objímavé. Úbory tvoří bohatou latu, jsou drobné, s 10–15 květy; listeny v květenství jsou šupinovité, na bázi střelovité, s přitisklými oušky; zákrov je 10–12 mm dlouhý, střechovitý, listeny zákrovu jsou modrozelené, s červenou špičkou; květy jsou oboupohlavné, jazykovité, světle žluté, s ligulou asi 12 mm dlouhou. Plodem jsou černé, zploštěle elipsoidní, žebrované nažky s dlouhým zobánkem, chmýr je bílý.
Záměny: Vzhledem je podobná běžná locika kompasová (Lactuca serriola), od níž se však na první pohled liší listy, které jsou plochou orientovány kolmo k dopadajícímu slunečnímu záření, a nejsou tedy postaveny svisle; listy jsou u tohoto druhu obvykle celistvé nebo jen mělce chobotnaté.
Využití: Prastará léčivá rostlina, z níž se získával a sušil latex, který byl užíván pod označením lactucarium. Obsahuje glykosidy charakteru seskviterpenů. Má sedativní účinek; v minulosti se používal jako opium, především jako anestetikum, ale i k navození spánku nebo jako afrodisiakum; jiným účinkem je podpora tvorby mateřského mléka. Podával se v nálevu, ale také se kouřil. Při užívání se nevytváří závislost, ale mohou se projevit závratě nebo zvýšené pocení. Zavlečena do Ameriky byla pěstována a užívána i tamním původním obyvatelstvem.
Fotografováno dne 27. 7. 2016 (Lucembursko, Esch-sur-Sûre a Bourscheid).