Syn.: Cestichis disticha (Thouars) Pfitzer, Disticholiparis disticha (Thouars) Marg. et Szlach., nom. inval., Disticholiparis gregaria Marg. et Szlach., nom. illeg., Leptorchis disticha (Lindl.) Kuntze, Leptorkis disticha (Thouars) Kuntze, Liparis disticha (Thouars) Lindl., Liparis gregaria Lindl., nom. illeg., Malaxis disticha Thouars
Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité
Stichorkis disticha
Rozšíření: Pochází z ostrovů Réunion a Mauricius a snad i z Komor. Do rodu Stichorkis, který je blízce příbuzný rodu Liparis, se nyní řadí 8 druhů. Ze zbývajících má Stichorkis gibbosa rozsáhlý areál od Srí Lanky až po Fidži, Stichorkis compressa roste od Filipín a Vietnamu po Jávu a ostatní zřejmě jen na Borneu.
Ekologie: Roste ve vlhkých lesích v nadmořské výšce 100–1500 m; někdy se vyskytuje jako terestrická rostlina na přistíněných skalkách, jindy jako epifyt na zamechovaných kmenech. Květy jsou opylovány hmyzem.
Stichorkis disticha
Popis: Bylina s plazivým oddenkem, prýty nesou nadzemní vejcovitou stonkovou hlízku. List je jediný, pásovitý, 8–22 cm dlouhý, 0,4–1,2 cm široký, špičatý, s vnořenou střední žilkou. Stvol je dvouřízný, obvykle kratší než list, z jehož paždí vyrůstá, na vrcholu nese hustý klas; listeny jsou hřebenitě dvouřadě uspořádané, člunkovité a kýlnaté; květní stopky jsou asi 0,5 cm dlouhé; květy jsou tzv. resupinátní, tj. otočené o 180 °, okvětní lístky jsou oranžové nebo žlutavé, vnější okvětní lístky jsou kopinaté, dva lístky vnitřního kruhu jsou čárkovité, obloukovitě prohnuté a často poněkud nazpět rozestálé, pysk je víceméně obdélníkový, uťatý, s vystouplými hrbolky; sloupek je oranžový, směřuje kupředu; semeník je spodní, slabě prohnutý, bělavý nebo růžový. Plody jsou kyjovité, asi 0,5 cm dlouhé tobolky.
Ohrožení a ochrana: Druhu se týká mezinárodní úmluva o obchodu s přírodninami (CITES).
Stichorkis disticha
Stichorkis disticha
Stichorkis disticha
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 17. 9. 2009 (Réunion: Cirque de Cilaos, mezi Cilaos a Bras Sec).