Syn.: Cucubalus saxatilis Lam., Minjaevia rupestris (L.) Tzvelev, Oncerum rupestre (L.) Dulac, Silene rupestris L.
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Evropský druh, vyskytuje se na severu Evropy (Norsko, Švédsko, Finsko, ruská Karélie a poloostrov Kola) a ostrůvkovitě ve vysokých pohořích střední a jižní Evropy (Alpy, Východní Karpaty, Vogézy, Pyreneje, Cordillera Cantábrica, Massif Central, hory Korsiky a Sardinie). V ČR byl v minulosti znám ze dvou lokalit v Krkonoších (dnes je nezvěstný), i když o jeho zdejší původnosti se diskutovalo.
Ekologie: Ve střední Evropě roste v montánním až alpínském pásmu hor v mělkých kamenitých půdách, v řídkých bylinných porostech, na skalnatých pastvinách, zazemněných sutích, ve skalních puklinách a na písčinách, provází převážně nevápenné podklady, v nadmořské výšce 1150–3000 m, ojediněle sestupuje i do nižších poloh. Na severu Evropy se vyskytuje v pásmu od pobřeží až do hor. Kvete v červenci až srpnu.
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstá výšky 7–15(–20) cm, sivozelená, lysá. Lodyhy jsou přímé nebo vystoupavé, větvené. Přízemní listy jsou obkopinaté, 8–15 mm dlouhé, většinou tupě špičaté, lodyžní jsou menší, kopinaté, eliptické nebo podlouhlé, na vrcholu špičaté. Květenství je vidlan, kalich zvonkovitý s 5 cípy, 4–6 mm dlouhý, u báze uťatý, 10žilný, korunní lístky jsou bílé až světle růžové, obvejčité, mělce či hluboce vykrojené, 3–5 mm dlouhé, pakorunka málo zřetelná, čnělky 3. Plodem je tobolka, úzce vejcovitá, se zakřivenými zuby, asi 5 mm dlouhá s drobnými ledvinitými semeny.
Ohrožení a ochrana: Silenka skalní je zapsána do červené knihy Ruska. U nás nezvěstný druh (A2).
Fotografováno dne 13. 7. 2015 (Španělsko, Pyreneje, Parc Nacional d’Aigüestortes i Estany de Sant Maurici).