Syn.: Aeschynomene coccinea L. f., Aeschynomene grandiflora (L.) L., Agati coccinea (L. f.) Desv., Agati grandiflora (L.) Desv., Coronilla coccinea (L. f.) Willd., Coronilla grandiflora (L.) Willd., Coronilla grandiflora Boiss., Dolichos arborescens G. Don, Dolichos arboreus Forssk., Emerus grandiflorus (L.) Kuntze, Resupinaria grandiflora (L.) Raf., Robinia grandiflora L., Sesban coccinea (L. f.) Poir., Sesban grandiflora (L.) Poir., Sesban grandiflorus (L.) Poir., Sesbania coccinea (L. f.) Pers.
Česká jména: sesbana; turia hrubokvětá (Presl 1846)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Areál tohoto stromu se táhne v širokém pásu z tropické Asie až do severní Austrálie, původní je však pravděpodobně jen v Malajsii a Indonésii. Prokazatelně se už minimálně 140 let pěstuje také v západní Africe, odkud se rozšířil po téměř celém africkém kontinentu. Hojně se pěstuje i na Kubě, v Dominikánské republice, na Haiti, v celé Střední Americe a na Floridě.
Ekologie: Preferuje celodenně osluněná stanoviště a původně se vyskytoval v nepříliš zapojených suchých tropických lesích, v nadmořské výšce 1–800 m. Dává přednost propustné půdě, ale je velmi tolerantní ohledně jejího složení. Naopak je velice citlivý na chlad, ideální teplota k růstu je 22–30 °C. Není také příliš odolný vůči větru, větve i kmeny se snadno lámou. V současné době je hojně pěstován v soukromých zahrádkách a odtud se šíří i na okolní rumiště, světliny a podobná místa. Kvete velice brzy, někdy již dva roky po vysazení a již po šesti až osmi letech má natolik silný a vysoký kmínek, že ho lze použít jako laciné, ač nepříliš trvanlivé stavební dřevo. Do půdy uvolňuje dusíkaté sloučeniny, podobně jako jiné druhy bobovitých rostlin. Je opylován hmyzem, ale i drobnými ptáky.
Popis: Rychle rostoucí malý, chudě větvený strom o výšce 3–10 m, s nápadnými, hrbolatými kořeny. Sudozpeřené listy s drobnými, opadavými palisty o délce 8 mm mají vřetena 15–30 cm dlouhá, která nesou 10–25 párů řapíčkatých lístků, které jsou podlouhlé, 12–44 mm dlouhé a 5–15 mm široké, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené až vykrojené. Květenství je úžlabní, hroznovité; květní stopky jsou dlouhé 1–2 cm, hustě přitiskle chlupaté; kalich je zvonkovitý, zhruba 2 cm dlouhý, zelený; koruna je 7–10 cm dlouhá, barevně kolísá od bílé přes růžovou až k jasně červené, má širokou pavézu a srpovitá křídla, člunek je zahnutý a na konci zobanitý. Tyčinky jsou dvoubratré, semeník je stopkatý, dlouhý, s mnoha vajíčky a tenkou zahnutou čnělkou nesoucí hlavatou bliznu. Plodem je krátce stopkatý, 30–50 cm dlouhý lusk obsahující 25–35 drobných semen, navzájem oddělených přehrádkami.
Využití: Obrovské, bílé či červené květy jsou oblíbenou potravinou hlavně v Thajsku a na Srí Lance. Vypadají na talíři velmi dekorativně a díky hořčinám také zvětšují chuť k jídlu. K vaření se hodí i mladé výhonky, listy a nezralé lusky, které jsou v celé jihovýchodní Asii považovány za celkem běžnou zeleninu. Konzumují se nejčastěji vařené s různými druhy omáček. V Indonésii je také ceněnou pícninou, kterou se krmí dobytek. Semena však obsahují toxin jedovatý pro ryby.
Listy bývají v rámci ajurvédské medicíny často využívány i k léčbě infekcí močového traktu a zánětů horních dýchacích cest. Zlepšují i chronickou zácpu. Kořeny jsou součástí přípravků proti revmatismu a díky adstringentním účinkům je v lidové medicíně používán prášek z rozemletých kořenů také pro ošetření krvácejících povrchových ran a odřenin.
Poznámka: V Indii je strom zasvěcen hinduistickému bohu Šivovi kvůli tvaru svých květů, které připomínají současně ženské i mužské pohlavní orgány.
Fotografováno v lednu 2015 (Srí Lanka, Unawatuna).