Syn.: Belvisia callifolia (Christ) Copel., Belvisia formosana (M. Ogata) Ching, Belvisia melanesica Brownlie, Belvisia minor (Copel.) Copel., Belvisia mucronata (Fée) Copel., Belvisia vaupelii (C. Chr.) Copel., Hymenolepis callifolia Christ, Hymenolepis formosana M. Ogata, Hymenolepis minor Copel. Hymenolepis mucronata Fée, Macroplethus callifolius (Christ) Tag., Macroplethus mucronatus (Fée) Tag., Macroplethus vaupelii (Hieron. ex C. Chr.) Tag.
Čeleď: Polypodiaceae Bercht. et J. Presl – osladičovité
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie, severní Austrálie a pacifických ostrovů, jehož areál se táhne od Sri Lanky, Sumatry, Thajska a jihočínské provincie Jün-nan na západě přes celou Indonésii, Filipíny, Mikronésii, Papuu-Novou Guineu i severovýchodní Austrálii až po Bismarckovo souostroví, Šalamounovy ostrovy, Novou Kaledonii, Vanuatu, Fidži a Francouzskou Polynésii na východě.
Ekologie: Roste epifyticky na kmenech a ve větvích stromů v tropických deštných lesích, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1600 m.
Popis: Kapradina s krátkým plazivým oddenkem a plevinami kopinatými, po okraji pilovitými. Listy jsou skoro přisedlé nebo mají řapíky až 7 cm dlouhé, čepele jsou 18–45(–65) cm dlouhé, kožovité, složené ze dvou velmi nápadně odlišných částí: dolní sterilní část je úzce kopinatá, 10–30 cm dlouhá a (1–)3–4 cm široká, celokrajná, po obou stranách lysá, horní fertilní část je silně zúžená, 5–15 cm dlouhá a jen 0,1–0,3 cm široká, sporangia zcela pokrývají rubovou stranu fertilní části listu.
Záměny: Velmi často je tento druh zaměňován s druhem Lepisorus spicatus, který je v mnoha ohledech zde představovanému druhu silně podobný. Zdá se však, že Lepisorus spicatus by měl být vlastně druhem spíše africkým, jeho fertilní část bývá obvykle poněkud kratší (jen 5–10 cm), nejpodstatnějším znakem je však jistě okraj jeho plevin – ty jsou rovněž kopinaté, leč celokrajné. Už poněkud méně zřetelným znakem by snad mohla být i hlavní žilka listu, Lepisorus spicatus ji má údajně o něco výraznější.
Poznámka: Rod Lepisorus v současnosti zahrnuje zhruba 90 druhů, které se vyskytují především ve východní Asii, několik jich najdeme i v Africe, Austrálii a Tichomoří. Byly do něj vřazeny i dříve samostatné rody Belvisia a Drymotaenium.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 2. 2013 (Indonésie, Sumatra, okolí Gunung Marapi).