Syn.: Escallonia commutata Regel, Escallonia concinna Phil., Escallonia duplicatoserrata J. Rémy, Escallonia glandulosa Sm., Escallonia littoralis Phil., Escallonia macrantha var. duplicatoserrata (J. Rémy) Engl., Escallonia poeppigiana DC., Escallonia punctata DC., Escallonia rahmeri Phil., Stereoxylon rubrum Ruiz et Pav.
Česká jména: zábluda (Presl 1846, Mareček 1996)
Čeleď: Escalloniaceae Dum. – zábludovité
Rozšíření: Jihoamerický druh, v Argentině se vyskytuje v provinciích Neuquén, Río Negro, Chubut a Santa Cruz, v Chile od regionu Coquimbo až na jih po Magallanes. Na Ohňovou zemi již nezasahuje.
Ekologie: Provází především okraje lesů a křoviny v územích s vyššími srážkami; dobře snáší poklesy teplot až do -20 °C. Vystupuje obvykle jen do nadmořské výšky 1000 m.
Popis: Stálezelený keř, (0,5–)2–5 m vysoký; větvičky jsou krátce chlupaté, s vtroušenými žlázkami. Listy jsou střídavé, kratičce řapíkaté, čepel je vejčitá, eliptická až obvejčitá, řidčeji až kopinatá nebo obkopinatá, 2–5(–8) cm dlouhá a 1–2,5(–4,5) cm široká, kožovitá, lysá nebo olysalá, na okraji jednou až dvakrát pilovitá, špičatá. Květenství jsou úžlabní i koncové laty, 2–8 cm dlouhé, chlupaté a s červenými žlázkami; květní stopky jsou 5–8 mm dlouhé; květy jsou 5četné; češule je čihovitá, 2–3 mm dlouhá, kališní cípy jsou úzce trojúhelníkovité, 1,5–2,5 mm dlouhé; korunní lístky jsou volné, zvonkovitě uspořádané, úzce kopisťovité, 0,8–1,2(–1,4) cm dlouhé, živě růžové až červené; tyčinek je 5; semeník je polospodní. Plodem je obvejcovitá tobolka 0,7–0,8 cm dlouhá.
Poznámka: Druh zřejmě není úplně ostře vyhraněný, zejména vůči blízce příbuzné zábludě Escallonia alpina, která má méně sytě zbarvené květy a převažuje ve vyšších nadmořských výškách. Taxonomická problematika ale vyžaduje další studium.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 8. 1. 2019 (Argentina, prov. Santa Cruz, Parque nacional Los Glaciares, Glaciar Perito Moreno).