Trápí vás, že si váš potomek ocucává prsty a okusuje nehty? Není nic snadnějšího, než mu prstíky namazat čertovým lejnem – tuto zaručenou radu najdeme vcelku běžně v praktických domácích příručkách z přelomu 19. a 20. století. Čertovo lejno (nebo také ločidlo, asant či ozant) znali v časech našich babiček a dědečků snad všichni, zvláštní silně smrdutou klejopryskyřici pocházející z kořene rostliny zvané ločidlo čertovo lejno (Ferula assa-foetida) používali také k odhánění zajíců od pěstovaných stromků a rozpuštěná ve vodě prý pomáhala při koňské kolice. Daleko významnější roli však hrála tato látka v dobách starších, byla tehdy ceněným lékem. Koření podobného názvu si můžete opatřit i dnes, obvykle se dováží z Indie. Jenže to je právě ta svízel, pravé čertovo lejno pochází z Íránu, v Indii zmiňovaná rostlina neroste.
Dnešní rod Ferula zahrnuje ohromných 221 druhů a vyznat se v nich, není vůbec snadné. Vyskytují se v širokém pásu od západního Středozemí až po východní Čínu, najdeme je také ve východní Africe, ločidlo Sadlerovo (Ferula sadleriana) se objevuje velmi vzácně dokonce i na jihovýchodním Slovensku, v blízkém Středozemí zas roste druh Ferula communis, na Kanárských ostrovech Ferula linkii. Avšak pouze jediný druh – onen íránský – má právo být nazýván čertovým lejnem. Může za to vlastně otec moderní přírodovědy Carl Linné, právě on totiž zrovna k tomuto íránskému druhu vztáhl starodávné jméno Assa foetida, které znal už starověk. Žádná tropická Srí Lanka, natož pak okolí Velké čínské zdi – i tato místa jsou někdy označována za domovinu této rostliny. Pravý asant je rostlinou ryze perskou.
Asiaté dobře vědí, že to, čemu tamní obchodníci říkávají „asafoetida“, je ve skutečnosti klejopryskyřicí získanou z kořene hned několika různých druhů ločidel. Používají je tu v lékařství, hlavně v medicíně veterinární, ale také jako dochucovadlo. Takže pokud vám někdo nabízí čertovo lejno z Indie, kupujete pravé perské ločidlo jen těžko. Spíše půjde o druh Ferula jaeschkeana, jenž se v indických a pákistánských horách skutečně vyskytuje. Čínské asanty mohou zase patřit k druhu Ferula feruloides, eventuálně k dalším nejméně pěti místním druhům. A v zemích ležících západně od Indie jsou kromě íránského ločidla Ferula assa-foetida rozlišovány i druhy F. foetida a F. foetidissima.
Jednotlivé druhy ločidel se samozřejmě mohou odlišovat i vůní a chutí, mohlo by být zajímavé je všechny srovnat právě po této stránce. Nad podstatně menší smrdutostí indického asantu se vlastně pozastavil už v roce 1596 i doktor Adam Huber v českém překladu Mattioliho „Herbáře“, když zopakoval starší poznámku o používání čertova hovna Indy. Autorem onoho tvrzení byl portugalský lékař Garcia de Orta – a ten o tom mohl skutečně něco vědět, působil totiž v polovině 16. století řadu let přímo v Indii: Oznamuje také, že jest i ještě v velikém užívání u Indiánských, netoliko v lékařství, ale i v potravě aneb v jídle, a že v nich nemá žádné takové zlé vůně a chuti.
V 16. století se prachem z čertova lejna léčila padoucnice i mrtvice – výborná prý byla hlavně pilulka, do níž se přimíchal ještě yzop, jablečník, pivoňkový kořen a bobří varlata. Asant se používal také při nemocech ženských, ulehčoval porod, osvědčoval se i při hysterii. Jako obklad se přikládal na bolavé klouby a pomáhal i při kašli, zahlenění a zimnici. Při angíně měl postačovat dokonce i jen zavěšený v podobě amuletu na krku. Velmi často byl chválen rovněž veterináři. Dokonce ještě na konci 19. století se asantové pilulky používaly jako téměř zázračný lék proti chřipce a lahvičky s jakousi páchnoucí tekutinou, která byla nabízena pod úžasným názvem „Pražská voda“, obsahovaly patrně asant také – byly prodávány jako účinný prostředek k mazání bolavého bříška dětí, ale snad i k dezinfekci dutiny ústní.
S čertím lejnem rozhodně uvážlivě, vždy je dobré vědět, ze které země zrovna vaše várka tohoto páchnoucího nadělení pochází: indický asant patří klidně do kuchyně, chuťově připomíná česnek a cibuli, zatímco perský je téměř legendárně smrdutým lékem.
Mírně rozšířená verze článku, jenž byl poprvé publikován pod titulem „Čertovský zmatek“ v Lidových novinách (ISSN 0862-5921), dne 15. 10. 2022.