Česká jména: kurkuma (Presl 1846), kurkumovník (Mareček 1994)
Čeleď: Zingiberaceae Lindl. – zázvorovité
Rozšíření: Severoaustralský a papuanský druh, vyskytuje se na severu australského Severního teritoria, také na severovýchodě Queenslandu (jižně po Cairns) a na ostrově Papua-Nová Guinea. Jediný původní zástupce svého rodu v Austrálii.
Ekologie: Roste na okraji deštných lesů, v blahovičníkových a liánových lesích, často ve skalnatých oblastech, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 550 m.
Popis: Vytrvalá bylina se žlutými hlíznatými oddenky, až 50 cm vysoká. Listy jsou dlouze řapíkaté, vejčité až široce kopinaté, 16–45 cm dlouhé a 9–19 cm široké, celokrajné, lysé. Stvol je přímý, květenství terminální, válcovité, až 15 cm dlouhé a 3 cm široké, spodní listeny jsou kopinaté, 1,5–2,5 cm dlouhé, zelené, podpírají až 5květý vijan s jednotlivými květy velkými sotva 1,5 cm v průměru, koruna je žlutá, 2pyská, horní pysk je přilbovitě zvednutý, dolní svěšený, horní výrazně růžové listeny jsou až 3,5 cm dlouhé a zhruba 2,5 cm široké, již bez květů. Plodem je 3pouzdrá tobolka.
Využití: Rod Curcuma zahrnuje asi 40–50 druhů, které se vyskytují v jihovýchodní Asii a v oblasti jižního Pacifiku. Snad nejznámější z nich je v tropech široce pěstovaná, původně patrně indická Curcuma longa, jejíž oddenky se používají především jako známé koření (součást kari), ale i v léčitelství a k barvení látek i potravin. Australští domorodci používali ke zpestření svého jídelníčku i zde popisovaný australský druh.
Poznámka: Vědecké rodové jméno Curcuma má trochu zvláštní spojitost s dobře známým šafránem – ostatně i ten se používá jako koření. V tomto případě bylo použito konkrétně arabské jméno pro šafrán (Crocus z čeledi Iridaceae), které zní kurkum, a byl jím označen rod značně odlišný. Ovšem podobné jméno pro šafrán má třeba i aramejština (kurkamo) nebo hebrejština (karkom).
Fotografovala Pavlína Zahradníková, v únoru 2009 (Austrálie, Severní teritorium, Kakadu National Park).