Syn.: Hydrophace minor (L.) Bubani, Lemna conjugata Willd. ex Schleid., nom. inval., Lemna cyclostasa Elliott ex Chev., Lemna minima Thuill. ex P. Beauv., Lemna monorhiza Montandon, Lemna obcordata Bojer, nom. inval., Lemna ovata A. Br. ex C. Krauss, Lemna palustris Haenke ex Mert. et W. D. J. Koch, Lemna rwandensis De Sloover, Lemna vulgaris (Lam.) Lam., Lenticula cyclostasa (Elliott ex Chev.) Kurz, Lenticula minima (Chev.) Kurz, Lenticula minor (L.) Scop., Lenticula palustris Garsault, nom. inval., Lenticula vulgaris Lam., Lenticularia monorhiza Montandon, Lenticularia vulgaris Lam.
Česká jména: okřehek menší, vodní čočka (Polívka 1902), okřehek menší (Kubát 2002, Štěpánková 2010, Danihelka et al. 2012)
Slovenská jména: žaburinka menšia (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Araceae Juss. – árónovité
Rozšíření: Druh s rozsáhlým areálem. Roste v téměř celé Evropě (mimo Island a nejsevernější Skandinávii), v Makaronésii (Kanárské ostrovy, Madeira, Kapverdy); v Africe v nejsevernější části, ve východních tropických oblastech a na jihu kontinentu (včetně ostrovů Mauritius a Réunion); v Asii na Blízkém Východě, na Kavkazu, v temperátním a subtropickém pásu na východ po západní Tibet, také v nejvýchodnějším Rusku; v Americe v jižních částech Kanady a na téměř celém území USA. Zavlečen byl do Austrálie, na Nový Zéland, do Japonska, na ostrov Svatá Helena, na Havaj a snad i jinam.
V České republice a na Slovensku roste roztroušeně až hojně od nížin do podhůří, ve vyšších polohách hor je již velmi vzácný; řidší výskyt může být také v územích s nedostatkem vodních biotopů.
Ekologie: Roste v širokém spektru stojatých a pomalu tekoucích vod – v rybnících, návesních rybníčkách, tůních a mrtvých ramenech, zatopených lomech, v příkopech a kanálech, pomalu tekoucích řekách a potocích apod. Nejčastější je ve vodách mezotrofních až eutrofních (nezřídka i hypertrofních, avšak v extrémně eutrofních vodách bohatých na soli je často nahrazován druhem Lemna gibba), někdy se ale vyskytne i ve vodách minerálně chudých. Snáší plné oslunění i zastínění. Za příhodných podmínek vytváří husté porosty pokrývající celou hladinu, které brání pronikání světla pod hladinu a tím výrazně mění vlastnosti ekosystému. Rozmnožuje se zpravidla pouze vegetativně; v našich podmínkách kvete jen velice vzácně, kvetení probíhá od května do června.
Popis: Drobné byliny se stonkem a listy morfologicky velmi redukovanými, připomínající stélku (“lístky“). Lístky na hladině plovoucí, netvořící morfologicky specializované turiony, naspodu s jediným kořínkem zakončeným čepičkou, jednotlivé nebo po 2–5 (zřídka i více) spojené, eliptické až obvejčité, (1,2–)2,0–4,3(–5,8) mm dlouhé, (0,6–)1,3–3,0(–3,5) mm široké, (1,1–)1,3–1,9(–2,1)krát delší než široké, tenké, ploché, obvykle trojžilné, na svrchní straně světle až olivově zelené, někdy s šedavě růžovými tečkami, vzácně celé s nachových zbarvením, na spodní straně nazelenalé až světle zelené, jen výjimečně slabě načervenalé (většinou jen na bázi kořínku); na svrchní straně lístku podél střední žilky jsou přítomny málo zřetelné papily, papila nejbližší vrcholu lístku a papila nad bazální uzlinou jsou o trochu větší než ostatní; aerenchymatické pletivo na spodní části lístku s buňkami zpravidla menšími než 0,3 mm. Květy velmi zřídka se tvořící, nahé, vyrůstající z bočních pouzder u báze lístku; tyčinky dvě, semeník s jedním vajíčkem. Plod je jednosemenný měchýřek.
Záměny: Okřehek hrbatý (Lemna gibba) mívá alespoň v letním období lístky na spodní straně charakteristicky nafouklé a vypouklé. Poměrně často se však stává, že jeho lístky nafouklé nejsou, potom je určování složitější; u okřehku hrbatého jsou zpravidla i v tomto stavu na spodní straně lístku patrné nápadně velké buňky aerenchymu, poměrně často je také na svrchní straně lístků načervenalý (okřehek menší je výrazněji načervenalý jen velmi vzácně).
Stále více se šířící nepůvodní okřehek červený (Lemna turionifera) je obvykle výrazně načervenalý, přičemž spodní strana lístku je výrazněji červená než strana svrchní (u okřehku menšího je tomu opačně, nejčastěji pak nebývá načervenalý vůbec), na podzim tento druh tvoří morfologicky specializované turiony („zimní pupeny“). Zbarvení se však ani u okřehku červeného nemusí vždy vytvořit, určování pak bývá velmi komplikované.
Využití: Je používán jako testovací organismus při stanovování ekotoxických účinků škodlivých látek pro vodní ekosystémy a pro studium nejrůznějších dalších fyziologických vlastností vodních rostlin.
Fotografováno dne 11. 7. 2012 (Česko, Čechy, Průhonice, park).