Syn.: Abies aromatica Raf., Abies excelsior Franco, Abies gordoniana Carrière, Abies lasiocarpa Lindl. et Gordon nom. illeg., Abies occidentalis Cinovskis, Abies parsonii auct., Abies parsonsiana Mast., Picea grandis (Douglas ex D. Don) Loudon, Picea parsonsii Gordon, Pinus grandis Douglas ex D. Don
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Pochází ze Severní Ameriky, původním areálem je severozápadní část USA (až po sever Kalifornie) a jihozápadní okraj Kanady. Do Evropy poprvé dovezena v roce 1831 Davidem Douglasem, který tento druh jedle v roce 1825 objevil. U nás byla poprvé vysazena v roce 1879 na Sychrově.
Ekologie: Jedle obrovská se nejčastěji vyskytuje na hlubokých aluviálních půdách podél vodních toků. Roste v údolních roklinách či na mírných horských svazích, často na půdách s dostatečnou vlhkostí. Na vlhkých stanovištích je její růst velmi rychlý, často přerůstá jiné druhy, na suchých stanovištích zůstává ve spodních patrech. Velmi dobře snáší zástin a mráz. Je citlivá k imisím. Šišky dozrávají v srpnu a v září, o měsíc později se rozpadávají.
Popis: Jedle obrovská dorůstá významných výšek, často kolem 40–70 (i více) m a dožívá se 200–250 let. Koruna je kuželovitá, borka brázditá, tmavohnědá, v mladém věku šedozelená, s pryskyřičnými puchýřky. Jehlice bývají vždy dvouřadě uspořádány, jsou ploché, lesklé, svěže zelené a na spodní straně šedozelené s dvěma s bílými pruhy. Jehlice nebývají stejně dlouhé, nejdelší jsou 3–5 cm dlouhé. Válcovité šišky bývají světle zelené, 5–10 cm dlouhé a asi 4 cm široké.
Využití: V západní části Severní Ameriky je jedle obrovská ceněna jako rychle rostoucí a vysoce produktivní dřevina. Z těchto důvodů se úspěšně vysazovala i v Evropě. Dřevo je cenným zdrojem vlákniny, využití nachází i ve stavebnictví. Jako okrasná dřevina vysazována v parcích.
Fotografováno dne 19. 2. 2011 (Česko, arboretum Řícmanice).