Syn.: Acrocomia antiguana L. H. Bailey, Acrocomia antioquiensis Posada-Ar., Acrocomia belizensis L. H. Bailey, Acrocomia christopherensis L. H. Bailey, Acrocomia chunta Covas et Ragonese, Acrocomia cubensis Lodd. ex H. Wendl., Acrocomia erioacantha Barb. Rodr., Acrocomia fusiformis (Sw.) Sweet, Acrocomia glaucophylla Drude, Acrocomia globosa (Gaertn.) Lodd. ex Mart., Acrocomia grenadana L. H. Bailey, Acrocomia guianensis Lodd. ex G. Don, Acrocomia horrida Lodd. ex Mart., Acrocomia hospes L. H. Bailey, Acrocomia ierensis L. H. Bailey, Acrocomia karukerana L. H. Bailey, Acrocomia lasiospatha Mart., Acrocomia mexicana Karw. ex Mart., Acrocomia microcarpa Barb. Rodr., Acrocomia minor Lodd. ex G. Don, Acrocomia mokayayba Barb. Rodr., Acrocomia odorata Barb. Rodr., Acrocomia panamensis L. H. Bailey, Acrocomia pilosa León, Acrocomia quisqueyana L. H. Bailey, Acrocomia sclerocarpa Mart., nom. illeg., Acrocomia sphaerocarpa Desf., Acrocomia spinosa (Mill.) H. E. Moore, Acrocomia subinermis León ex L. H. Bailey, Acrocomia tenuifrons Lodd. ex Mart., Acrocomia ulei Dammer, Acrocomia viegasii L. H. Bailey, Acrocomia vinifera Oerst., Acrocomia wallaceana (Drude) Becc., Acrocomia zapotecis Karw. ex H. Wendl., Astrocaryum sclerocarpum H. Wendl., Bactris globosa Gaertn., Bactris minor Gaertn., nom. illeg., Bactris pavoniana Mart., Cocos aculeata Jacq., Cocos fusiformis Sw., Palma mocaia Aubl., Palma spinosa Mill.
Česká jména: obděrák větší (Presl 1846)
Čeleď: Arecaceae – arekovité
Rozšíření: Druh s velkým areálem od Mexika a ostrovů v Karibiku až po jihoamerické savany v Paraguayi a severní Argentině. Místy se pěstuje. V rámci rodu současní badatelé přijímají dosti protichůdné koncepty a rozlišují 2–30 druhů; svědčí o tom složitá synonymika. Acrocomia aculeata je jedním ze základních typů.
Ekologie: Vyskytuje se v různých typech suchých a poloopadavých lesů a v křovinaté savaně, velmi často ale přežívá na pastvinách a na člověkem ovlivněných stanovištích. Vystupuje do nadmořské výšky 500 m.
Popis: Statná jednodomá palma; kmen dorůstá výšky 2–10(–20) m a průměru 25–40 cm a je pokrytý četnými černými, až 10 cm dlouhými ostny. Listy jsou zpeřené, 2–3,5 m dlouhé, s ostnitým řapíkem i vřetenem; čepel tvoří až 160 čárkovitých, do různých směrů postavených lístků 50–100 cm dlouhých a až 3 cm širokých, mohou být lysé nebo chlupaté; řapík je krátký. Květenství vyrůstá mezi listy a bývá latovité, 0,7–1(–1,5) m dlouhé, s hlavním toulcem 70–80 cm dlouhým, chlupatým, na vrcholu dlouze zašpičatělým; vřeteno je ostnité; květy jsou jednopohlavné; samčí květy jsou četnější, 4–6 mm dlouhé, tvoří je 3 volné kališní lístky a 3 na bázi srostlé lístky korunní a 6 tyčinek, přirostlých bázemi ke koruně; samičí květy rozptýlené mezi květy samčími jsou 7–10 mm velké, kališní i korunní lístky jsou volné; staminodia srůstají do číškovitého útvaru; pestík má svrchní trojpouzdrý semeník a 3 zahnuté blizny. Plody jsou kulovité nebo elipsoidní, 3–3,5 cm dlouhé, zelenavé až žlutavé peckovice s tvrdou peckou, na vrcholu s vytrvalými bliznami; semeno je sladké, s kokosovou příchutí.
Využití: Z plodů lze lisovat olej, který je vhodný jako součást biopaliv; v řadě zemí se kmeny nařezávají a získaná míza se nechá zkvasit na palmové víno, podobně jako míza některých druhů rodu Attalea (např. Attalea cohune nebo A. rostrata). V jihovýchodní Asii se takto využívají např. Borassus flabellifer a Caryota urens, v Africe Borassus aethiopicus, Hyphaene coriacea a druhy rodu Raphia.
Poznámka: Vzhledem se poněkud podobá palmám z rodu Attalea, od nichž se však liší přítomností četných ostnů.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 24. a 25. 2. 2009 (Kostarika, NP Rincón de la Vieja, NP Santa Rosa).