Syn.: Aegiceras ferreum Blume, Aegiceras nigricans A. Rich.
Čeleď: Primulaceae Batsch ex Borkh. – prvosenkovité
Rozšíření: Pochází z jihovýchodní Asie. Areál zahrnuje Filipíny, malajskou a asi i indonéskou část Bornea a mnohé další ostrovy v Indonésii (s výjimkou Sumatry), zasahuje až na Novou Guineu. Výskyt v Kambodži a ve Vietnamu je nejistý.
Ekologie: Provází vegetaci mangrove na pozvolných mořských březích ovlivňovaných přílivem, často na kamenitých nebo štěrkovitých místech. Na Palawanu rostl spolu s druhy Sonneratia alba, Rhizophora apiculata, Bruguiera gymnorhiza a Lumnitzera racemosa.
Popis: Stálezelený lysý keř s přímými větvemi, 1,5–4 m vysoký; borka je šedá nebo hnědá, rozbrázděná, s četnými lenticelami. Listy jsou střídavé, obvejčité, 3–6 cm dlouhé, tuhé, kožovité, na líci sytě zelené a lesklé, na rubu světlejší, někdy načervenalé, podvinuté, na bázi zúžené, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené nebo uťaté. Květenství je složený okolík, délka stopek květenství dosahuje až 2 cm, stopek květů jen 4–6 mm; květy jsou 5četné; kalich je vytrvalý, trubkovitý, s eliptickými, zaokrouhlenými cípy; koruna je zvonkovitá, bílá, korunní trubka je asi 4 mm dlouhá, cípy jsou kopinaté, 8–10 mm dlouhé, rozestálé až nazpět ohrnuté, zašpičatělé; tyčinek je 5; válcovitý semeník je postupně zúžený do čnělky. Plodem je válcovitá, obvykle přímá nebo velmi slabě zahnutá tobolka asi 3 cm dlouhá, zelená nebo načervenalá, s jediným protáhlým semenem.
Využití: Dřevo se využívá jako konstrukční materiál a také jako palivo.
Poznámka: Velmi podobný Aegiceras corniculatum se liší jednoduchými okolíky a silně zakřivenými tobolkami. Někteří autoři oba druhy synonymizují.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 4. 2. 2020 (Filipíny, Palawan, Buenavista).