Syn.: Centaurium viridense (Bolle) Druce, Erythraea viridensis Bolle
Čeleď: Gentianaceae Juss. – hořcovité
Rozšíření: Endemit Kapverdských ostrovů, roste jen v jižní skupině (Sotavento) na ostrovech Brava, Fogo a Santiago. Prakticky v celém Středozemí a v Makaronésii se vyskytují nominátní subs. tenuiflorum (zasahuje až do jižní Anglie a na Krym; v Makaronésii snad druhotně) a velmi podobná subsp. acutiflorum, omezená jen na nejteplejší Středozemí.
Ekologie: Provází nezapojenou vegetaci na mělkých kamenitých půdách v údolích, na skalnatých svazích a na hřebenech, vždy na vlhčích místech, často ovlivněných mlhami. Lokality leží v nadmořských výškách (120–)500–2800 m.
Popis: Drobná jednoletá bylina; lodyhy jsou přímé, nejvýš 20 cm vysoké, obvykle s 5–9 internodii, nevětvené nebo jen v horní části vidličnatě větvené. Listy víceméně netvoří přízemní růžici, jsou vstřícné, vejčité až eliptické, 0,5–2 cm dlouhé a 0,2–1,5 cm široké, celokrajné, na vrcholu tupé až špičaté. Květy jsou krátce stopkaté až téměř přisedlé, 5četné; kalich je trubkovitý, 4–9 mm dlouhý; koruna je řepicovitá, až 17 mm dlouhá, sytě růžová, korunní trubka je pod ústím poněkud zaškrcená, cípy jsou eliptické, 3–5 mm dlouhé, celokrajné; tyčinek je 5; blizna je dvoulaločná. Plodem je válcovitá tobolka až 1 cm dlouhá.
Poznámka: Klasifikace tohoto taxonu není úplně ujasněná – velmi podobně vypadají rostliny z pohoří Hoggar a Tibesti na Sahaře, jež jsou ovšem přiřazovány k druhu Centaurium pulchellum, který se v typické podobě vyznačuje bohatším větvením, pod nímž bývají jen 2–4 internodia.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 8. a 9. 11. 2006 (Kapverdy, Fogo, Galinheiros a Monte Velha).