Syn.: Lepisiphon dentatus Turcz., Osteospermum moniliferum L.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Dosti velký areál se rozkládá od jižního cípu Afriky podél pobřeží Atlantiku až po jižní Namibii, podél Indického oceánu po Tanzanii a Keňu. Ve vnitrozemí zasahuje do Zimbabwe a Malawi. V areálu se rozlišuje několik poddruhů. Sekundární výskyt byl hlášen z Austrálie a Nového Zélandu, kde je druh považován za nebezpečnou invazní rostlinu. Nálezy byly zaznamenány i ve Středozemí ve Španělsku, Francii a Itálii, dále v Kalifornii a v Chile.
Ekologie: Roste na písčinách i ve formaci fynbos, resp. renosterveld, často patří k základním druhům vegetační kostry. Kromě toho také roste na suchých stanovištích ve vnitrozemí, může růst i na okrajích vnitrozemských slanisk.
Popis: Bohatě větvený, rychle rostoucí, poněkud sukulentní keř dorůstající výšky 2–3(–10) m; mladé větve jsou zpočátku dužnaté, později dřevnatějí. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, dužnaté, eliptické až široce kopinaté, 2–6(–8,5) cm dlouhé a (0,5–)1,5–3,5(–5) cm široké, na bázi klínovité, nepravidelně zubaté, na vrcholu zaokrouhlené, v mládí jemně chlupaté, později olysávající. Úbory vyrůstají na koncích větví v chocholících po 5, mají 3–4 cm v průměru; zákrov je víceřadý, zákrovní listeny jsou zelené, bylinné, řídce vlnaté, vnitřní jsou širší, s blanitým okrajem; jazykovitých květů bývá 5–8, jsou samičí, liguly jsou 8–13(–15) mm dlouhé, žluté; trubkovité květy ve středu úboru jsou oboupohlavné, funkčně samčí, žluté; chmýr na všech květech chybí. Plody se vyvíjejí jen z jazykovitých květů, jsou velmi neobvyklé, dužnaté (mají charakter peckovice), tvoří věneček kolem středu úboru, jsou dužnaté, lesklé, zprvu zelené, za zralosti černopurpurové, asi 8 mm v průměru; uvnitř je tvrdé bělavé semeno široké 6–7 mm.
Ohrožení a ochrana: Druh je v Červeném seznamu Jihoafrické republiky (2009) zařazen mezi taxony vyžadující pozornost (LC – least concern).
Poznámka: S tímto druhem jsou spojeny dva současné taxonomické problémy. Molekulárními metodami se prokázalo, že rod Chrysanthemoides (bývají rozlišovány dva druhy) je evolučně vmezeřen mezi další druhy rodu Osteospermum. Podle principů současné taxonomie (zachování monofyletičnosti) je to dobrý důvod, aby byl zahrnut pod křídla šířeji pojímaného rodu. Pozoruhodná přitom je zejména skutečnost, že dužnaté plody, na základě kterých byl rod Chrysanthemoides vymezen, se zřejmě v průběhu evoluce vyvinuly několikrát nezávisle na sobě.
Druhý problém rovněž ukázala molekulární data: proměnlivost tohoto druhu je značná, mnohé odchylky se víceméně dají od sebe odlišit. Jenže se rovněž ukázalo, že některé z nich představují relativně staré samostatné linie, zatímco jiné, mladší, jsou příbuznější typům s „normálními“ nažkami (tedy standardním druhům rodu Osteospermum). Tento stav navozuje představu, že bude potřeba alespoň některé z odchylek hodnotit na úrovni samostatných druhů, tj. i s příslušnými nomenklatorickými změnami. Ty se však dosud nerealizovaly.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 13. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Hermanus); Věra Svobodová, dne 20. 4. 2012 (Cape Point).