Syn.: Ebenus ferruginea Jaub. et Spach, Ebenus horrida Jaub. et Spach, Ebenus tragacanthoides Jaub. et Spach
Česká jména: solničník (Presl 1846, Těšitel 1927)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Makránský element, roste v jižním Íránu a Pákistánu, zasahuje i do Afghánistánu, oddělená část areálu se nachází v severním Ománu.
Ekologie: Stanovištěm jsou rozvolněné porosty na vyprahlých kamenitých svazích, vystupuje až do nadmořské výšky přes 2000 m.
Popis: Keřík 30–40 cm vysoký; větvičky jsou hnědě nebo šedě hedvábitě chlupaté, trnovitě zakončené. Listy jsou střídavé, obvykle trojčetné, někdy pětičetné nebo jednoduché, lístky jsou čárkovité až kopinaté, až 2,5 cm dlouhé a 4–5 mm široké, oboustranně přitiskle chlupaté, celokrajné, na konci pichlavé; palisty jsou objímavě srostlé, s volnými trnovitými konci. Květenství jsou úžlabní strbouly na 3–8 cm dlouhých stopkách; květy jsou přisedlé, podepřené trnovitými listeny; kalich je zvonkovitý, 1,2–1,3 cm dlouhý, více než do poloviny rozeklaný, hustě přitiskle chlupatý; koruna červená, nevyčnívá z kalichu, pavéza a člunek jsou stejně dlouhé, křídla jsou kratší; všech 10 tyčinek srůstá nitkami. Plod je jednosemenný, zploštělý, nepukavý, zůstává uzavřen v kalichu.
Poznámka: Rod Ebenus zahrnuje asi 20 druhů s těžištěm rozšíření v Turecku a na Blízkém východě, 2 druhy zasahují i do Evropy na Krétu a do kontinentálního Řecka. Rodové jméno Ebenus použité pro rostliny z čeledi bobovitých je z hlediska nomenklatury jménem chráněným (nomen conservandum), a má tedy přednost před použitím pro dřeviny z čeledi Ebenaceae, pro které je nutné užívat jméno Diospyros. Tyto dřeviny přitom poskytují tzv. ebenové dřevo. Pojmenování příslušné čeledi se ale měnit nemůže.
Fotografováno dne 4. 10. 2015 (Omán, gov. Ad Dakhiliyah, Sharaf al Alamayn).