Syn.: Campanopsis tenuifolia (Waldst. et Kit.) Kuntze, nom. illeg., Campanula tenuifolia Waldst. et Kit., nom. illeg., Wahlenbergia tenuifolia A. DC.
Čeleď: Campanulaceae – zvonkovité
Rozšíření: Ilyrsko-balkánský druh. Areál se táhne především podél chorvatského pobřeží, na sever zasahuje až do Slovinska, do Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a na sever Albánie.
Ekologie: Roste na mělkých kamenitých půdách na vápencovém podkladu, na skalních stepích, i na teráskách a ve štěrbinách kolmých stěn, vystupuje zhruba do 1000 m n. m.
Popis: Vytrvalá nízká trsnatá bylina s hustě olistěnými, poléhavými, nevětvenými lodyhami 5–20 cm dlouhými. Listy jsou přisedlé, čárkovité, 3–10 cm dlouhé a 0,4–1,5 mm široké, na okraji ploché, po celé délce kratičce brvité. Pětičetné květy tvoří až 15květé strbouly; listeny jsou čárkovitě kopinaté, z širší báze náhle zúžené a délkou obvykle přesahující květy; kališní cípy jsou čárkovité; koruna je zvonkovitá, až 2 cm dlouhá, světle modrofialová, její cípy jsou přímé, víceméně lysá. Plodem je tobolka, otvírá se nepravidelně na vrcholu.
Poznámka: Jeden z šířeji rozšířených druhů balkánských modroušků, jejichž rozlišování není mezi badateli dosud ustáleno. Nejčastěji bývá zaměňován s drobnými druhy z okruhu Edraianthus graminifolius (ale samotný E. graminifolius však roste jen v Itálii), které se však liší jen na bázi brvitými listy, poněkud širšími listeny i kališními cípy a obvykle užší korunou. Ve svém areálu se může prolínat s druhem Edraianthus caricinus (někteří autoři ale tento druh samostatně nevymezují), výjimečně i s dalšími druhy.
Fotografoval Daniel Dítě, dne 27. 4. 2014 (Chorvatsko, Nin).