Syn.: Allostelites maximum auct. non (Lam.) Börner, Equisetum eburneum Schreb., Equisetum fluviatile auct. non L.: Lumn., Endl., Equisetum macrostachyon Poir., Equisetum majus Garsault, Equisetum maximum auct. non Lam.
Čeleď: Equisetaceae DC. – přesličkovité
Rozšíření: Evropa, Azorské ostrovy, severní Afrika, Blízký a Střední východ, Střední Asie. Ve východní Asii a na západě Severní Ameriky (od Aljašky po Mexiko) roste poddruh Equisetum telmateia subsp. braunii (J. Milde) Hauke (syn. E. braunii).
Ekologie: Prameniště, lesní bažiny, jemné sutě, příkopy silnic, vlhká místa v keřovitých středomořských porostech, přímořské bažiny. Dává přednost vápnitým, jílovitým půdám s prosakující vodou. Na vhodných místech vytváří dominantní porosty. U nás hojněji v Českém ráji a na východní Moravě, jinde vzácně.
Popis: Největší přeslička mírného pásma dorůstající výšky až kolem 2 m. Oddenek je plstnatý, černohnědý, tenký, uložený hluboko v půdě. Jarní lodyhy nesou výtrusnice, jsou nezelené – světle hnědožluté, kolem 40 cm vysoké, nevětvené. Výtrusnicový klas je na vrcholu lodyhy, je dlouhý až 9 cm, jen o málo širší než lodyha. Po uzrání výtrusů jarní lodyhy zasychají. Letní lodyhy jsou vyšší, ve střední a horní části větvené. Hlavní lodyha je na spodní části hnědě černá, výše žlutavě bílá v horní části u pochvy tmavá. Ve stáří tmavne. Lodyha je nerýhovaná, lodyžní pochvy mají 20–40 zubů protažených v dlouhou tmavou šídlovitou špičku. Lodyha má na průřezu velkou střední dutinu. Postranní větévky nejsou již dále větveny, jsou drsné, 8–10hranné.
Ohrožení a ochrana: Přeslička největší je z hlediska ohrožení zařazena k vzácnějším druhům, které vyžadují další pozornost (C4a).
Fotografováno dne 4. 8. 2006 (Chorvatsko, Istrie).