Česká jména: bihaj (Presl 1846), bihaja (Mareček 1996)
Čeleď: Heliconiaceae Nakai – bihajovité
Rozšíření: Roste pouze ve Střední Americe, dosud je znám z Kostariky a Panamy, přirozeně se vyskytuje převážně na pacifické straně.
Ekologie: Provází podrost tropického deštného lesa, nejčastěji roste v polostinném prostředí na okrajích cest a průseků nebo na okrajích druhotných kultur, v horkém klimatu s pravidelnými srážkami, vystupuje až do nadmořské výšky 900 m.
Popis: Statná vytrvalá bylina, dorůstá výšky 4,5–8 m. Listy jsou v podstatě přízemní, střídavé, dlouze řapíkaté, tvoří nepravý kmínek, na výhoncích obvykle vyrůstají 2–4, jejich čepele jsou 2–2,8 m dlouhé a 45–60 cm široké, někdy s načervenalou střední žilkou, na spodní straně někdy pokryté bělavým voskovým povlakem. Květenství je nicí, až 1 m dlouhé, tvořené 20–30 dvouřadě až spirálovitě uspořádanými člunkovitými listeny; listeny jsou 10–11 cm dlouhé a 8–10 cm široké, oranžové až hnědooranžové, nápadně vlnatě chlupaté; v paždí listenů se tvoří vějířky 15–20 květů; květy jsou nesouměrné, 6četné, asi 5 cm dlouhé a 1 cm široké, květní obaly jsou na bázi bílé, výše žluté, lysé nebo chlupaté. Plody jsou jednosemenné modré peckovice.
Využití: Podobně jako řada dalších druhů rodu se ve vlhkých tropech pěstuje jako okrasná rostlina.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 3. a 4. 3. 2009 (Kostarika, Limón, Puerto Viejo).