Syn.: Aquifolium ilex Scop., Ilex sempervirens Salisb., Ilex perado auct. iber., non Aiton
Česká jména: lesní kopřiva, bodlavá palma (Huber 1596), cesmina evropská, ostrolist (Presl 1846), cesmina bodlavá (Sloboda 1852), cesmina ostrolistá (Dostál 1950), cesmina obecná (Mareček 1997), cesmína ostrolistá (Kubát 2002)
Slovenská jména: cesmina ostrolistá (Dostál 1950)
Čeleď: Aquifoliaceae Bercht. et J. Presl – cesmínovité
Rozšíření: Západní a jihozápadní Evropa, na severu až po jihozápadní Norsko, severozápadní Afrika, na východ přes Dalmácii a Řecko po severní Turecko.
Na našem území byla cesmína ostrolistá pěstována už k roku 1804, rostla tehdy v pražské zahradě hraběte Malabaila de Canal. Do zahrad a parků se u nás vysazuje dodnes.
Ekologie: Roste v opadavých i stálezelených lesích, v lesních lemech a křovinaté vegetaci, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1400 m. Kvete od května do června.
Popis: Stálezelený keř až malý strom, až 10 m vysoký, koruna kuželovitá nebo kulovitá. Listy střídavé, řapíkaté, vejčité až obvejčité, až 8(–12) cm dlouhé a 4(–6) cm široké, kožovité, na okraji zubaté, ploché nebo zvlněné, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu světle zelené, matné. Květy vyrůstají v paždí listů, jsou 4četné, koruna kulovitá, korunní lístky bílé, až 8 mm dlouhé. Plodem je kulovitá červená peckovice.
Ohrožení a ochrana: Zákonem chráněný druh v Německu a Srbsku.
Využití: Cesmínové dřevo je tvrdé a těžké, používá se v řezbářství. Dříve se uplatňovala i v léčitelství. V kultuře je mnoho kultivarů, které se liší barvou listů a plodů, také tvarem listů – byly vyšlechtěny kultivary s listy celokrajnými i skvrnitými nebo plody žlutými.
Fotografováno dne 20. 4. 2008 (Itálie, Gargano, Foresta Umbra).