Syn.: Indigofera argentea var. brachycarpa Vatke, Indigofera argentea var. coerulea (Roxb.) Baker, Indigofera articulata „sensu Andrews, p. p.“
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Rozsáhlý areál zahrnuje Afriku od Alžírska a Mali po Somálsko, Keňu a Ugandu, také ostrov Sokotru. Druh dále roste na Arabském poloostrově, v Pákistánu, Indii a na Srí Lance. Zplanění bylo zaznamenáno na Mauriciu.
Ekologie: Roste v křovinaté vegetaci v savanách na kamenitých svazích nebo štěrkovitých pláních, také jako ruderál podél komunikací. Vystupuje do nadmořské výšky 1500 m.
Popis: Vytrvalá bylina nebo polokeř, dorůstá výšky 1 m; stonky jsou bělavé. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, až 10 cm dlouhé; lístků je 5–9(–11), eliptických až obvejčitých, až 3,2 cm dlouhých a 2,3 cm širokých, na líci lysých nebo chlupatých, na rubu chlupatých; palisty jsou 1–3 mm dlouhé. Květenství je přisedlý, hustý, až 4 cm dlouhý hrozen; kalich je 1,5–2 mm dlouhý, hustě chlupatý, cípy jsou stejně dlouhé jako kališní trubka; koruna je zlatohnědá, pavéza je asi 4,5 mm dlouhá; tyčinek je 10, jsou 3,5–5 mm dlouhé, 9 jich srůstá, jedna zůstává volná. Plody jsou sehnuté, zakřivené, chlupaté struky, až 1,5 cm dlouhé a asi 2 mm široké.
Využití: Nadzemní části rostlin jsou zdrojem modrého barviva – indiga. Indigo se využívalo především na barvení textilu. Kromě toho se extrakt z listů používal v lidovém léčitelství jako prostředek při zánětech očí.
Fotografováno ve dnech 21. 9. a 3. 10. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Rakhyut a gov. Ad Dakhiliyah, Misfat al Abriyyin).