Kurská kosa (litevsky Kuršių nerija, rusky Куршская коса) je písečný poloostrov v jihovýchodním cípu Baltského moře. Je 180 km dlouhý a 400 m až 3,8 km široký, má tvar úzké kosy a odděluje od Baltského moře Kurský záliv. Severní část poloostrova dlouhá 97 km patří Litvě, jižní Rusku (Kaliningradská oblast). Poloostrov pokrývají borové lesy a pás písečných přesypů; podle nich je kosa někdy také zvaná Baltská Sahara. Vzhledem k jedinečnému charakteru krajiny je Kurská kosa od roku 2000 zařazena na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO. První kroky k ochraně tohoto území byly podniknuty v roce 1960, kdy se Kurská kosa stala přírodní rezervací. Většina litevské části kosy je od roku 1991 národním parkem o rozloze 265 km2; z toho 125 km2 je v Baltském moři a 42 km2 v Kurském zálivu. V národním parku Kuršių nerija roste asi 900 druhů rostlin, z nich je 31 na Červeném seznamu Litvy.
Kurská kosa se začala vynořovat z Baltského moře asi před 5000 lety, je vytvořena z písku, který nahromadily podmořské proudy na dně moře po skončení poslední doby ledové. Kdysi pokrýval povrch písečných dun hustý listnatý les s duby, lípami, břízami a jilmy. Ten byl ale ve 13. století vykácen, a tak začala nezadržitelná eroze písečného pásu. Obnažený písek se sunul směrem k otevřenému Baltu a za tři sta let pohřbil čtrnáct vesnic. Obyvatelé se snažili zastavit pohyb písečných přesypů vysazováním borovic a travin. Kořeny rostlin zpevnily písek a rostliny také zpomalily vítr, duny se však stále pomalu pohybují a zmenšují.
Na Kurské kose lze pozorovat několik pásů rozdílné vegetace. Západní pobřeží je lemováno baltskou pláží dlouhou téměř 100 km a širokou až 50 metrů. Od pláže se zvedají přední písečné duny vysoké 4 až 12 m, někdy zpevněné rostlinstvem, za nimi se rozprostírají písčité pláně, místy bažinaté, pokryté trávou a křovinami. Pak se podél celé kosy zvedá řada velkých písčitých dun (průměrně vysokých 30 až 40 m, maximálně téměř 70 m), široká 300 m až 1 km; velká část z nich je nyní pokryta lesy. Pusté duny, připomínající africkou Saharu, zabírají asi třetinu povrchu litevské části Kurské kosy. Nejstarší parabolické duny se nacházejí v blízkosti Nida a Juodkrante.
Celých 2922 ha v parku nemá lesní porost. Jedná se většinou o písčité oblasti, které tvoří 25 % celkové plochy parku. Místa ovlivněná příbojem osídlily halofyty, např. Honckenya peploides, slanobýl ruský (Salsola australis) a pomořanka baltická (Cakile maritima subsp. baltica).
Přední duny jsou osázeny trávami Ammophila arenaria a Leymus arenarius, jejichž dlouhé kořenové systémy zpevňují půdu. V sousedství trav vyrůstá hrachor (Lathyrus japonicus), kozí brada (Tragopogon sp.), jestřábník okoličnatý (Hieracium umbellatum), violka trojbarevná Curtisova (Viola tricolor subsp. curtisii) a Linaria loeselii. Na východních svazích předních dun roste šáter latnatý (Gypsophila paniculata). Vyskytuje se tu také máčka přímořská (Eryngium maritimum), která je na Červeném seznamu Litvy. Tyto rostliny mají dlouhé kořeny, které umožňují získat vodu z hloubky a stabilizují pohybující se písek.
Na předních dunách roste i několik druhů dřevin: vrby, jednotlivé borovice a růže svraskalá (Rosa rugosa), která zde byla vysázena. Růže kvůli silnému větru nedosahuje přirozené velikosti a vzhledu, vytváří malé houštiny.
Za předními dunami dále na východ leží písčité pláně. Vegetace je tady bohatší a rozmanitější. Půda v této oblasti je chudá a suchá, rychle se prohřívá, je vystavena silným větrům a častým a náhlým změnám počasí. Na kyselých píscích jsou nezapojené trávníky s řadou subatlantských a boreálních druhů, roste tu paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), kostřava červená (Festuca rubra), ostřice písečná (Carex arenaria), pavinec horský (Jasione montana), mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), šicha černá (Empetrum nigrum) a další. Dále od moře rostou borové a březové lesy; na vlhkých místech olše.
Lesy je pokryto asi 70 % půdy národního parku (6852 ha). Převládají borové lesy tvořené převážně borovicí lesní (Pinus sylvestris) – 53 % a borovicí klečí (Pinus mugo) – 27 %. Dalšími druhy jsou nepůvodní borovice Banksova (Pinus banksiana), borovice černá (Pinus nigra), borovice vejmutovka (Pinus strobus), Pinus murrayana a Pinus pallasiana. Smrkové porosty v národním parku zabírají pouze 68 ha a skládají se ze smrku ztepilého (Picea abies), Picea glauca a Picea pungens. Ostatními druhy jehličnatých stromů jsou jalovec obecný (Juniperus communis), jedle bělokorá (Abies alba), jedle ojíněná (Abies concolor), modřín opadavý (Larix decidua) a zámořská douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca).
Listnaté stromy obsazují pouze 20 % půdy. Největší podíl (1028 ha) patří přírodním porostům břízy (Betula) s malou příměsí borovic. Olše (Alnus) rostou pouze na 206 ha, na několika hektarech rostou duby (Quercus) a jasany (Fraxinus). Kromě původních druhů dřevin, je zde poměrně velké množství nepůvodních druhů, jako například: javor babyka (Acer campestre), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor tatarský (Acer tataricum), javor jasanolistý (Acer negundo), buk lesní (Fagus sylvatica), Fraxinus pennsylvanica a ptačí zob obecný(Ligustrum vulgare).
Nejstarší lesy se nacházejí na parabolických dunách v blízkosti Juodkrante a Nida, některé borovice, smrky a duby jsou 100–150 let staré. V blízkosti Juodkrante se vyskytuje zimozel severní (Linnaea borealis), vzácná rostlina nejen v Litvě. V současné době je původní vegetace pouze v rezervacích Grobstas a Nagliai.
Východní pobřeží je rozmanitější. V místech, kde písek je málo v pohybu, vznikají řídké trávníky. Před erozí chrání pobřeží rákos obecný (Phragmites australis). Vyskytují se zde i mokřady se skřípincem (Schoenoplectus tabernaemontani), bahničkou mokřadní (Eleocharis palustris), ostřicí ostrou (Carex acutiformis). V přírodní rezervaci Nagliai se nachází i rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).
Kurská kosa skýtá domov divoké zvěři: žije zde sedmatřicet různých druhů savců, z nichž jsou vzácní losi, srnci a divočáci, dvě stě druhů ptáků a čtyři sta sedmdesát druhů motýlů. Na jaře a na podzim vyplavují vody Baltského moře jantar, zkamenělou pryskyřici typickou pro celé Pobaltí.
Oblast je vyhledávanou turistickou lokalitou a prázdninovým letoviskem. Rozvíjející se turistický ruch je velkou hrozbou pro zdejší životní prostředí.
Fotografoval Josef Jordán, dne 28. 7. 2014.