Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Vyskytuje se pouze na jihu Arabského poloostrova v jižním Ománu (Dhofar) a přilehlé oblasti Jemenu (Mahra).
Ekologie: Provází skalní terásky a kamenité svahy na vápencových podkladech. Vystupuje až do nadmořské výšky 1400 m.
Popis: Přímý, bohatě větvený keřík vysoký až 50 cm; odění větviček je tvořeno jemnými stromečkovitými chlupy. Listy se tvoří v dolní polovině výšky rostlin, jsou vstřícné, v obrysu vejčité až kopinaté, včetně nejvyšších peřenosečné, 1–3 cm dlouhé a 0,8–1,5 cm široké, úkrojků bývá 3–5 párů. Květenství je klasovité, 1,5–6 cm dlouhé; listeny jsou vejčité, 2–7 mm dlouhé, na vrcholu s prodlouženou, poněkud ostnitou špičkou, dosahují obvykle tří čtvrtin kalicha nebo jeho délky, jen zřídka jsou kratší; kalich je trubkovitý, s 15 žilkami, na vrcholu s přímými, víceméně stejnými zuby; koruna je pyskatá, asi dvakrát delší než kalich, světle fialová až světle nachová; tyčinky jsou 4. Plody jsou tvrdky.
Využití: Rostliny sbírají místní obyvatelé a používají je jako vonnou přísadu a deodorant. Také se užívá jako prostředek lidového léčitelství na problémy s žaludkem a ledvinami, zaznamenán byl účinek proti střevním parazitům.
Poznámka: Ačkoli areál druhu je nevelký, rozlišují se zde dva poddruhy. Nominátní subsp. dhofarensis, která tvoří řidší keříky, má delší internodia a řidší odění (k němu patří představené rostliny), zatímco subsp. ayunensis představují kompaktnější keříky s krátkými internodii a hustším oděním. Zatímco první roste na vlhčích návětrných svazích, druhá preferuje závětrné severní svahy a plošiny, které jsou jen málo ovlivněny monzunovými dešti – proto se u nich projevuje xerofilnější stavba. Oba poddruhy jsou v kontaktních územích spojeny přechody.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 20. a 22. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Ain Jarziz, Rakhyut a wádí Sayq).