Syn.: Leonotis capensis Raf., Leonotis dubia E. Mey. ex Benth., Leonotis ovata Spreng., Phlomis ocymifolia Burm. f.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Rozšíření: Druh pochází z jihovýchodní a východní Afriky. Severním okrajem areálu je Etiopie, dále se vyskytuje v Keni, Zairu, Tanzanii, Malawi, Zambii, Zimbabwe, Angole, Namibii, Lesothu, Svazijsku, Mosambiku a Jihoafrické republice. V areálu se rozlišují tři variety, kromě nominátní to jsou ještě L. o. var. raineriana a var. schinzii. Druh se pěstuje jako okrasná rostlina v dalších tropických a subtropických zemích světa, místy zplaňuje, za invazivní je považovaný na jihopacifických ostrovech Juana Fernándeze.
Ekologie: Roste na travnatých svazích, skalních výchozech i na březích vodních toků, v lesních lemech, obvykle v nadmořské výšce od 600 až do 2300 m. Kvete v září až březnu.
Popis: Keř dosahující výšky 1–3(–5) m, od báze větvený. Větve jsou duté, hranaté, hluboce rýhované, v mládí žláznatě chlupaté. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, 9–45(–60) × 6–30 mm, na okraji zubaté, na líci hladké až krátce žláznatě chlupaté, na rubu hustě chlupaté. Květy v bohatých téměř kulovitých přeslenech, kalich s delším horním cípem, koruna je 2pyská, 26–45 mm dlouhá, jasně až tmavě oranžová, ale i bělavá, světle růžová až oranžově červená, sametově chlupatá.
Záměny: Jihoafrický druh Leonotis leonurus je o trochu nižší, dosahuje obvykle nanejvýše 200(–300) cm, jeho listy nejsou vejčité, ale jen úzce kopinaté.
Využití: Podobně jako druh Leonotis leonurus se využívá v tradičním léčitelství k léčbě vysokého tlaku, ekzémů a jiných kožních problémů, ale také k léčbě diabetu, chudokrevnosti a menstruačních obtíží. Je součástí čistících čajů.
Fotografováno ve dnech 9. 4. 2012 (Jihoafrická republika, Mpumalanga, Blyde River Canyon) a 17. 4. 2012 (Western Cape, Prince Albert Valley, kultura).