Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Druh byl popsán z Egypta (bei Alexandria), vyskytuje se také v jižním a východním Mediteránu (Alžírsko, Tunisko, Libye, Izrael) a na přilehlých ostrovech (Sicílie, Kréta, Karpathos, Rhodos, Kypr).
Ekologie: Roste v xeforilních křovinách, na písčitých, kamenitých i skalnatých stanovištích, často přímo na mořském pobřeží, stoupá do nadmořské výšky okolo 200 m.
Popis: Keř dorůstající výšky 2–3 m. Borka je světle šedá, u starších větví rozpraskaná, s kolci. Listy jsou přisedlé, kopinaté až obvejčité, 4–12 mm dlouhé a 1–2 mm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu tupé, lysé, dužnaté. Květy jsou jednotlivé, krátce stopkaté, kalich je asi 2 mm dlouhý, s 5 cípy; koruna je řepicovitá, 11–15 mm dlouhá, nafialovělá nebo bílá; tyčinek je 5, jsou nestejné, 2–3,5 mm dlouhé, nitky tyčinek jsou lysé, čnělka je tenká, zakončená hlavatou bliznou. Plodem je kulovitá až vejcovitá černá bobule o průměru 3–5 mm.
Využití: Bobule jsou místy konzumovány pro své údajně léčivé vlastnosti, ač nejsou nijak chutné. Musí být však uvařené či alespoň plně zralé, nezralé plody jsou mírně jedovaté, u zralých syrových plodů se údaje o jedovatosti různí. Výzkumy prokázaly protinádorové účinky, momentálně ale tato rostlina není součástí žádného oficiálně používaného léku.
Rostliny jsou místy vysazovány na náspy či na svahy podél nově budovaných silnic, jejich kořenový systém zabraňuje erozi.
Poznámka: Druhové jméno vzdává čest německému přírodovědci G. A. Schweinfurthovi.
Fotografováno v listopadu 2013 (Kypr, Akamas, pobřeží nedaleko pláže Lara).