Syn.: Lycium albiflorum Phil., Lycium arabicum Schweinf. ex Boiss., Lycium barbarum Mill., nom. inval.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Pochází z Afriky, kde se vyskytuje od východního Alžírska přes Tunisko a Libyi po Egypt a dál na jih v Súdánu, Eritreji, Etiopii, Džibutsku, Somálsku, Keni a Tanzanii, dále i v Zambii, Malawi, Zimbabwe, Botswaně, Jihoafrické republice a Svazijsku. Roste rovněž v Asii od Sinajského poloostrova, Izraele a Jordánska, snad zasahuje i do Sýrie a jižního Turecka, zcela jistě roste na celém Arabském poloostrově, v Iráku, jižním Íránu a v Pákistánu a v severozápadní Indii.
Ekologie: Roste v řídkých křovinách na výslunných kamenitých nebo skalnatých svazích v semiaridním klimatu.
Popis: Přímý trnitý keř, vysoký 1–1,8 m; větvičky jsou bíle plstnaté, jakož i kolce, zejména směrem k bázi. Listy jsou střídavé, přisedlé, podlouhlé, 0,4–2,5(–3) cm dlouhé a 0,2–0,6 cm široké, poněkud dužnaté, sivé, někdy kratičce pýřité, na bázi klínovité, celokrajné na vrcholu tupé nebo špičaté. Květy jsou úžlabní, jednotlivé nebo ve dvojicích, 5četné, na stopkách 3–4 mm dlouhých; kalich je úzce trubkovitý, asi 2,5 mm dlouhý a 1,5 mm široký, se špičatými cípy; koruna je řepicovitá, s 1–1,2 cm dlouhou trubkou a asi 2 mm dlouhými špičatými cípy, bílá nebo nafialovělá; tyčinky jsou slabě vyniklé, na bázi lysé; semeník je svrchní, dvoupouzdrý. Plodem je červenooranžová kulovitá bobule asi 4 mm v průměru; semena jsou ledvinitá.
Poznámka: Pro tento druh použil v roce 1768 Miller jméno Lycium barbarum. Toto jméno ale již předtím v roce 1753 „zabral“ Linné pro odlišný druh; jménem L. barbarum je tedy třeba nazývat rostliny, které známe i ze střední Evropy. Nápadný rozdíl je mimo jiné v absenci kolců.
Fotografováno ve dnech 2. a 3. 10. 2015 (Omán, gov. Ad Dakhiliyah, Misfat al Abriyyin a Wádí Ghul).