Syn.: Medinilla albiflora Merr., Medinilla amabilis Dyer
Česká jména: tupoušek (Presl 1846), medinila (Mareček 1997)
Čeleď: Melastomataceae Juss. – odulovité
Rozšíření: Druh jihovýchodní Asie, vyskytuje se na Filipínách, na indonéských Molukách a na ostrově Sulawesi.
Ekologie: Roste epifyticky v tropických lesích, v pobřežní křovinaté vegetaci, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1200(–1800) m.
Popis: Keř až 200 cm vysoký, s větvemi lysými, v uzlinách hnědavě štětinatými. Listy jsou vstřícné, přisedlé, eliptické až vejčité, 21–40 cm dlouhé a 11–20 cm široké, na bázi srdčité, celokrajné, na vrcholu špičaté, kožovité, lysé, s 5–11 souběžnými žilkami. Květenství je terminální, latnaté, stopkaté, 15–25 cm dlouhé, sekundární větve vyrůstají v přeslenech, květy jsou 5četné, češule je zvonkovitá, 9–10 mm dlouhá, korunní lístky jsou eliptické až obvejčité, až 18 mm dlouhé, bílé; tyčinek je 10, jsou nestejné, jejich nitky jsou až 11 mm dlouhé, prašníky jsou zakřivené, až 12 mm dlouhé. Plody jsou kulovité bobule, 8–10 mm dlouhé.
Poznámka: Původně byl odlišován také ještě podobný druh Medinilla albiflora, jehož listy však měly obvykle jen 5 žilek, zatímco Medinilla teysmannii jich měla mít 9–11. V současnosti jsou oba taxony spojovány do druhu jediného.
José de Medinilla y Pineda, po němž je druhově dosti početný rod Medinilla pojmenován (celosvětově 374 druhů), byl v první polovině 19. století guvernérem Mariánských ostrovů v západním Pacifiku. Johannes Elias Teijsmann (1808–82), jehož jméno se vztahuje přímo k tomuto druhu, byl holandský biolog a sběratel rostlin, jenž se podílel na přírodovědném průzkumu jihovýchodní Asie.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 14. 9. 2024 (Austrálie, Queensland, Cairns Botanic Gardens).