Syn.: Polygonum axillare Hook. f., Calacinum axillare (Hook. f.) J. F. Macbr., Polygonum depressum A. Cunn., Polygonum microphyllum F. Muell., Pseudanthus tasmanicus Rodway, Muehlenbeckia parvifolia Meisn., Muehlenbeckia hypogaea Colenso
Česká jména: housličky poléhavé (Nauman 1946)
Čeleď: Polygonaceae Juss. – rdesnovité
Rozšíření: Horské polohy Nového Zélandu (na obou hlavních ostrovech), jihovýchodní Austrálie (v pobřežních horských masívech ve státech Victoria a New South Wales), Tasmánie i Ostrova lorda Howa.
Ekologie: Roste na vlhkých lávových sutích a štěrkovištích v říčních korytech, ve skalních trhlinách a na kamenitých svazích hor do 1400 m nadmořské výšky, místy však sestupuje až k pobřeží. Chamaefyt. V novozélandských horách kvete a plodí obvykle v říjnu a v listopadu (plody tu rozšiřují především gekoni rodu Woodworthia), v australských a tasmánských od prosince do února, v zahradách na severní polokouli od července do října.
Popis: Přitiskle plazivý stálezelený keřík, stěží 5 cm vysoký, s bohatě větvenými, v substrátu částečně ponořenými, kořenujícími a olistěnými větvemi, rozrůstající se v půdopokryvné koberce až o několika čtverečních metrech. Tence drátovité letorosty jsou hnědopurpurové, na pohled nepatrně žláznatě pýřité, často zprohýbané, obvykle do 10 cm dlouhé, střídavolisté, s blanitými nebrvitými botkami. Listy včetně tenkých řapíků jsou stěží centimetr dlouhé, s čepelemi eliptickými (potom někdy slabě zahrocenými), obvejčitými nebo okrouhlými (pak obvykle tupými nebo slabě vykrojenými), celokrajnými, masitě naběhlými a průsvitně tečkovanými. Dvoudomé květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou z listových paždí, mají pětidílné, za rozkvětu blanité okvětí s tupými, široce lineárními, blanitými laloky; samčí mají po 8 tyčinkách, samičí trojpouzdré a trojčnělečné pestíky, dozrávající v lesklé, černé, trojúhlé oříšky, ponořené v prosvítavě bílých bobulovitých útvarech vzniklých dodatečným zdužnatěním okvětí.
Využití: Poměrně variabilní taxon, ve středoevropských zahradách vcelku zimovzdorný, hodnocený někdy jako varieta novozélandské Muehlenbeckia complexa, což je ale o poznání robustnější, až 6 m vysoká rozvolněná liána s úžlabními svazečky květů, rostoucí v nížinných a podhorských lesích a středoevropské zimy nepřečkávající. Oba taxony patří k nejstarobylejším zástupcům rodu.
Poznámka: Druh sbíral poprvé cornwallský misionář William Colenso roku 1846 v pohoří Tararua na jihu novozélandského Severního ostrova a záhy byl už znám z početných lokalit po celém areálu, v nabídkách evropských trvalkových školek se nicméně objevuje až k počátku minulého století.
Fotografováno dne 20. 9. 2023 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně, rostliny v kultivaci).