Syn.: Castalia alba (L.) Greene, Castalia biradiata (Sommier) Hayek, Castalia speciosa Salisb., Leuconymphaea alba (L.) Kuntze, Nymphaea basniniana Turcz., Nymphaea biradiata Sommier, Nymphaea erythrocarpa Hentze, Nymphaea exumbonata Rupr., Nymphaea kosteletzkyi Lehm., Nymphaea melocarpa (Casp.) Asch. et Graebn., Nymphaea milletii Boreau, Nymphaea minoriflora (Simonk.) Wissjul., Nymphaea neglecta Hausl., Nymphaea officinalis Gaterau, Nymphaea parviflora Hentze, Nymphaea permixta Boreau, Nymphaea polystigma E. H. L. Krause, Nymphaea rotundifolia Hentze, Nymphaea splendens Hentze, Nymphaea suaveolens Dumort., Nymphaea urceolata Hentze, Nymphaea venusta Hentze
Česká jména: leknín bílý (Presl 1819, Presl 1823, Presl 1846, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: lekno biele (Dostál 1950)
Čeleď: Nymphaeaceae Salisb. – leknínovité
Rozšíření: Roste prakticky v celé Evropě (zřejmě nepůvodní je na Azorských ostrovech), také v severní Africe (Maroko, Alžírsko a Tunisko), v Malé Asii, na Blízkém východě, v Zakavkazsku a Íránu, izolovaně i v západním Himálaji. Druhotný výskyt byl zaznamenán v Bangladéši a Barmě, na více místech v Číně, vyskytuje se také na Azorských ostrovech, v Chile, Austrálii a na Novém Zélandu.
V Čechách se vyskytuje především ve středním Polabí a v severní části Třeboňské pánve: v těchto územích by mohl být původní, zatímco na další roztroušené lokality byl zřejmě vysazen. Na Moravě je nepochybně původní v Dyjskosvrateckém, Dolnomoravském a Hornomoravském úvalu a možná i v Poodří, ostatní nálezy se zřejmě také týkají výsadeb. Na Slovensku se vyskytuje v Pomoraví a na Záhorské nížině, v Podunají a v dolním Pováží a ve Východoslovenské nížině, ojedinělé údaje jsou i z nivy řek Ipeľ a Slaná (zde jen z 19. století).
Ekologie: Roste ve stojatých vodách, nejčastěji v rybnících, jezerech nebo v mrtvých říčních ramenech, zcela výjimečně i ve vodách pomalu tekoucích. Obvykle roste ve vodách 70–150 cm hlubokých. Kvete od května do srpna.
Popis: Vytrvalá vodní rostlina se silným plazivým oddenkem kořenícím ve dně. Listy jsou dlouze řapíkaté, s široce eliptickou čepelí (16–)25–30(–38) cm dlouhou a (15–)24–27(–30) cm širokou; hlavní žilky směřující do zadních laloků jsou víceméně přímé. Květy jsou jednotlivé, o průměru až 10 cm, na bázi zaoblené, s nezřetelnými hranami; kališní lístky jsou 4, vně zelené, uvnitř bílé; korunních lístků je mnoho, bílých; tyčinek je mnoho, nejvnitřnější mají páskovité nitky; pestík je nejširší v horní polovině, s bliznovým terčem tvořeným obvykle 14–20 laloky. Plod je dužnatý, poněkud stlačeně kulovitý; semena jsou 2–3 mm dlouhá.
Záměny: Rozlišování našich dvou leknínů není snadné: leknín bílý i leknín bělostný (Nymphaea candida) jsou si velmi podobné, liší se tvarem hlavních žilek v listových lalocích (u N. candida jsou zřetelně obloukovité), tvarem báze květů (u N. candida je výrazněji hranatá), tvarem nejvnitřnějších tyčinek (u N. candida jsou uprostřed rozšířené) a počtem bliznových laloků (u N. candida jich bývá obvykle 8–12). Rostliny jsou však dosti proměnlivé a ne každého jedince se podaří spolehlivě určit. Je to dáno mimo jiné i tím, že N. candida je druh hybridogenního původu, jemuž byl druh N. alba mateřskou rostlinou.
Ačkoli oba druhy mají různý počet chromosomů, jsou schopny další hybridizace. Kříženci byli u nás prokázáni i v poslední době. Další možné záměny jsou s hybridními kultivary: tyto křížence lze nejlépe rozlišit podle barevných tónů v květech, mnohé z nich také podle nápadně bujného vzrůstu. Jsou v poslední době dosti často vysazovány i do přírodních stanovišť.
Ohrožení a ochrana: V Německu, Polsku, Maďarsku, Srbsku i Česku je zařazen na seznamy zákonem chráněných druhů. V českém Červeném seznamu (2012) je zařazen mezi druhy kriticky ohrožené (C1t), ve slovenském (2015) mezi druhy zranitelné (VU – Vulnerable). Hlavním důvodem je ničení a degradace stanovišť – na většině jihomoravských a středočeských lokalit na konci 20. století vymizel vinou zazemnění tůní, extrémního množství živin, místy i vinou vysoké rybí obsádky nebo chovu polodivokých kachen: jihomoravské lokality s původním výskytem lze nyní spočítat na prstech jedné ruky.
Využití: Nápadná a oblíbená vodní rostlina, občas se pěstuje. V kultuře se však častěji setkáváme s kultivary, které vznikly křížením N. alba a několika dalších subtropických a tropických druhů). Naproti tomu „čistý“ leknín bílý se pěstuje jen málo: není tak vzrůstný a obvykle vyžaduje hlubší vodu.
Leknín dobře znala také stará medicína, zmiňoval se o něm už doktor Adam Huber v českém překladu Matthioliho Herbáře z roku 1596. Vyráběla se leknínová mast, ale i olej, připravoval se odvar z kořene i semen. Krotil prý velmi dobře bujnost těla, byl dokonce ceněnou přísadou do nápoje zapomnění. Objektivně obsahuje chinolizidinové alkaloidy, např. nymfein.
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 9. 7. 2008 (Česko, Morava, Milotice, Písečný rybník) a 30. 7. 2008 (Čechy, Drahov, Farářský rybník).