Syn.: Opuntia angustata Engelm. et J. M. Bigelow, Opuntia superbospina Griffiths
Česká jména: nopál (Presl 1846), opuncie hnědoostná (Kubát 2002)
Čeleď: Cactaceae Juss. – kaktusovité
Rozšíření: Severoamerický druh, vyskytuje se na jihozápadě USA a v Mexiku. Severní hranice jeho areálu prochází střední Kalifornií, jihem Nevady a Utahu, zasahuje do státu Colorado a na západ Kansasu, východní hranice prochází Oklahomou a středním Texasem. K jihu proniká přes centrální Mexiko až do oblasti mexického hlavního města. Je to druh poměrně variabilní, byla popsána celá řada vnitrodruhových taxonů. Často se objevuje i v kultuře, bývá dokonce vysazován i v Evropě, byl zaznamenán rovněž na území Česka.
Ekologie: Roste v aridních oblastech, v poušti i ve vegetační formaci chaparral, na písčitých i skalnatých půdách, v nadmořských výškách zhruba od 200 až do 2100 m. Kvete od dubna do července.
Popis: Poléhavý sukulentní keř, 30–100 cm dlouhý. Stonkové články jsou ploché, obvejčité až skoro okrouhlé, 10–25 cm dlouhé a 7–20 cm široké, zelené až temně zelené, někdy červeně naběhlé, lysé, areoly vyrůstají v diagonálních řadách po 5–7, jsou eliptické, 3–6 mm dlouhé, bledě hnědé až hnědé, později šedé, v areolách v horní čtvrtině stonkového článku vyrůstají trny po 2–8, ty jsou bílé až hnědé, rovné nebo zakřivené, velké centrální trny jsou hnědé až červenohnědé, 3–8 cm dlouhé, někdy však trny i zcela chybí; glochidie jsou husté, nahnědlé, až 5 mm dlouhé; okvětní lístky jsou 30–40 mm dlouhé, žluté s červenou bází, vzácně i celé růžové nebo červené; nitky tyčinek jsou na bázi nazelenalé, výše nažloutlé či bílé, prašníky jsou žluté, čnělka bílá. Plody jsou obvejcovité, 30–50 mm dlouhé a 20–30 mm široké, dužnaté, červené až nachové, lysé.
Ohrožení a ochrana: Všechny rostliny kaktusovité, tedy i opuncie hnědoostná, podléhají ochraně mezinárodní obchodní úmluvy CITES. V případě opuncií se však ochrana týká jen rostlin z původních lokalit, pěstované rostliny jsou z této ochrany vyňaty.
Využití: Pěstuje se i ve středoevropských zahradách, zimu přežívá na dostatečně suchých stanovištích bez větší úhony. Bývá vysazován dokonce i do volné přírody, jeho zavlékání do chráněných území (např. Pálava, Praha-Chuchle) je nezbytné hodnotit jako velmi nemístný vtip, v okolí dálnic (např. při D11 u Mochova) či v městské zeleni (taková kaktusová výsadba je k vidění v Kouřimi) jistě problémovým druhem není.
Fotografováno dne 26. 4. 2003 (Česko, Morava, Pavlovské kopce, step nad Pavlovem).