Syn.: Ornithopus pusillus Lepech.
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité
Rozšíření: Ptačí noha maličká je druhem s výraznou atlantskou tendencí, euoceanickým areálem zasahujícím do Belgie, Dánska, Francie, Německa, Itálie, Irska, Velké Británie, Holandska, Polska, Portugalska, Španělska, Švédska, Švýcarska, Litvy a také do severní části Alžírska. Údaje z Rumunska, Moldávie a Ukrajiny jsou patrně sekundárního charakteru. Výskyt je vázán na oblasti mírného až středomořského klimatu. Ve svém areálu se však druh vyskytuje dosti nerovnoměrně. Například v Německu je nejčastější na písčitých březích velkých řek, jako je Odra, Labe a především Rýn. V severním Bavorsku a Durynsku je však druh poměrně vzácný. Druh je také vzácný v Polsku, kde roste na písčinách podél řek Odra a Visla, a v písčité oblasti v blízkosti Baltského moře. Stejné povahy je i výskyt v okolí Kaliningradu na území ruské enklávy. V Dánsku i Švédsku je druh také velmi vzácný. V Lotyšsku v současné době patrně již neroste, i když jsou z území známy historické údaje. Z Estonska pochází jediný údaj z ostrova Hiummaa, ale patrně sem byl druh zavlečen. Na Ukrajině druh roste v blízkosti měst Dněpropetrovsk a Cherson. V Rusku je znám, kromě okolí Kaliningradu, také z okolí Petrohradu, kde je však pravděpodobně jen zavlečený. V Litvě byl druh poprvé objeven J. E. Gilibertem v blízkosti města Grodno, které v současnosti leží na území Běloruska. Nověji byl druh v Litvě potvrzen na třech nalezištích.
Výskytu v České republice nebylo věnováno mnoho pozornosti. Nejstarší záznam o jeho výskytu u nás (z roku 1833, Lednice) najdeme ve Schlosserově botanickém klíči (Ich habe dieses zarte Pflänzchen im Jahre 1833 unter einer Hecke im Schloßgarten zu Eisgrub gefunden und seit dem nie wieder auf Mährischem Boden gesammelt). V Květeně ČR je vedle morfologického popisu jen informace o občasném přechodném zavlékání na naše území. Uveden je zde však nález z roku 1992 v pískovně v Hraničním lese, který učinil rumburský florista Miroslav Kalík. V posledním českém Klíči je ptačí noha maličká uvedena pouze petitem (je řazena mezi druhy jen zřídka zavlékané). Připojena je však zmínka o možnosti přirozeného výskytu na Šluknovsku. V minulém národním červeném seznamu není druh uveden v žádné kategorii.
První upozornil na skutečný fytogeografický význam Kalíkova nálezu na našem území H. Härtel, ve svém komentáři zmiňuje i dva nálezy P. Rychtaříka z okolí obce Hradčany na Českolipsku. Velice hojný výskyt druhu v sousední Lužici, a rovněž v přilehlé části Polska, zasahující souvisle na Šluknovsko (a ostrůvkovitě dále do vnitrozemí až na Českolipsko), je nápadně shodný s rozšířením několika dalších suboceanických druhů na našem území, např. Carex pseudobrizoides, Rubus geminatus nebo Luronium natans. Jejich autochtonní přítomnost na českém území však zpochybňována není. Těžištěm současného výskytu ptačí nohy v České republice je v bezprostředním okolí obce Hradčany u Mimoně. Poněkud vzdálenější, kromě již známé lokality u Rumburku, je pouze lokalita u Kuřivod. Všechny tyto lokality jsou součástí bývalého vojenského výcvikového prostoru sovětských okupačních vojsk po roce 1968. Ptačí noha se zde uplatňuje, jako výrazný heliofyt, v prosvětlených rozvolněných trávnících na sekundárně obnažených stabilizovaných píscích s nízkým obsahem humusu. V současnosti byly potvrzeny i dvě historické lokality ve východních Čechách u obcí Štěpánovsko a Zdelov.
V případě ptačí nohy může být problematická skutečnost, že se jedná ve všech případech o sekundární (a zřejmě i jen přechodné) výskyty v pískovně a na obnažených písčinách v opuštěném vojenském prostoru, ve svém domácím území se však ptačí noha chová naprosto stejně. Hranice primárního a sekundárního areálu lze tak jen obtížně stanovit.
Ekologie: Roste jak v přirozených, tak člověkem ovlivněných biotopech. V centru svého rozšíření roste především v přírodních stanovištích, jako jsou písčité trávníky či řídké bory na písku a jejich okraje, a to převážně v třídě Koelerio Corynephoretea v asociacích Carici arenariae-Airetum praecocis a Airo caryophylleae-Festucetum ovinae. Pro tuto vegetaci písčin je to velmi charakteristický druh. Kvete od května do července.
Popis: Jednoleté, řidčeji vytrvalé, 5–30 cm vysoké byliny, kořeny vřetenovité. Lodyhy poléhavé, roztroušeně chlupaté. Listy se 7–12 páry lístků, lístky vejčité, eliptické až podlouhlé, tupé nebo s nasazenou špičkou, 3–5(–6) mm dlouhé, 1–3 mm široké, roztroušeně chlupaté. Okolíky řídké, 2–5(–7)květé, jejich stopky ± stejně dlouhé nebo kratší než podpůrné listy, květní stopky 3–4 mm dlouhé. Kalich zvonkovitý, 2–3 mm dlouhý, kališní cípy trojúhelníkovité, zašpičatělé, kratší než kališní trubka. Koruna 4–5 mm dlouhá, pavéza po stranách vykrojená, bílá s červenofialovými žilkami, křídla a okraje načervenalé, člunek žlutobílý. Struky jsou v obrysu čárkovité, poněkud prohnuté, 15–20 mm dlouhé, 1,5–1,8 mm široké, růžencovitě zaškrcované, krátce huňatě chlupaté, světle hnědé až hnědošedé. Semena ledvinovitá, přibližně 1,5 mm dlouhá, 0,7–1,0 mm široká, žlutá až olivově zelená.
Ohrožení a ochrana: Ptačí noha maličká je u nás řazena ke kriticky ohroženým druhům (C1r). Ohroženým druhem je také v Irsku.
Fotografováno ve dnech 21. 4. a 19. 5. 2013 (ve Zdelově).