Syn.: Papaver alpinum var. croceum (Ledeb.) Ledeb., Papaver borealisiense Kitag., Papaver chinense (Regel) Kitag., Papaver rubroaurantiacum (DC.) Lundstr., Papaver saichanense Grubov, Papaver himalayanum Cretz., Oreomecon croceum (Ledeb.) Banfi, Bartolucci, Tison et Galasso
Česká jména: mák šarlatový (Kubát 2002)
Čeleď: Papaveraceae Juss. – mákovité
Rozšíření: Různorodý středoasijský druh s širokým areálem vybíhajícím z kazachstánských horských stepí na jih do afghánských, pákistánských a indických velehor, na východ pak přes Mongolsko (prakticky celé území včetně gobijských ajmagů) do altajské, tuvinské a dahurské Sibiře a snad i do severočínských provincií.
Ekologie: Roste v kamenitých horských stepích a lesostepích, v dryádkových tundrách, jilmových křovinách, na suťových svazích, na štěrkových náplavech řek i v podhorských ruderálech, obvykle však v subalpínském a alpínském stupni hor (vodními toky bývá místy splavován do pahorkatin k 200–400 m). Hemikryptofyt. Kvete od června do září.
Popis: Vytrvalá bylina, za květu obvykle čtvrt až půl metru vysoká, s listy v přízemní růžici vyrůstající z kůlovitého kořene. Čepele na poměrně dlouhých, pochvatě rozšířených řapících jsou peřenodílné s široce vejčitými, celokrajnými nebo někdy ještě druhotně zpeřenými laloky; obvykle jsou oboustranně nasivělé a zpravidla lysé, někdy však i nepříliš hustě oděné víceméně odstávajícími štětinami. Přitiskle nebo odstále štětinaté (vespod bělavě, výše na stvolech pak znenáhla chlupy tmavnou až do temně kaštanových odstínů) jsou i dlouhé květní stopky, nesoucí skloněná oválná poupata sevřená dvěma téměř černěhnědě štětinatými, záhy opadavými kališními lístky. Koruny sestávají ze čtyř okrouhle obvejčitých lístků ve dvou křižmostojných kruzích a jsou asi 5 cm široké, svítivě oranžové nebo žluté, někdy rumělkově červené nebo bílé, často s nevýraznou žlutou bazální skvrnou. Početné tyčinky mají žlutavě bílé, zlatožluté nebo oranžové prašníky. Tobolky jsou podlouhlé, vespod klínovitě zúžené, hnědočerně štětinaté, s šesti nebo sedmi bliznovými laloky a s početnými drobnými semeny.
Poznámka: Extrémně proměnlivý, ve středoasijských horách patrně nejrozšířenější taxon s množstvím mikrospecií, které se s podobně proměnlivými mikrospeciemi z agregátů blízkých druhů Papaver nudicaule a Papaver anomalum prolínají v nepřehledném konglomerátu obtížně rozlišitelných (a proto také často do jediného druhu spojovaných) subtaxonů. Všechny tyto taxony spadají do svérázné sekce Meconella, přesouvané nyní do nově postaveného a evolučně opodstatněného rodu Oreomecon; nedořešené kombinace celé řady epitet zatím bohužel nedovolují praktické uplatnění těchto poznatků.
Osivo tohoto nenáročného a snadno se přesévajícího druhu rozšiřovaly už roku 1828 školky Christiana Deegena v duryňské Geře, které získaly rostliny dopěstované z vzorku semen, poslaného do glasgowské botanické zahrady profesorem Ledebourem z estonského Dorpatu (nyní Tartu). Sám Carl F. Ledebour druh krátce předtím objevil ve vyschlých kamenitých korytech altajských přítoků Irtyše.
Fotografováno dne 9. 6. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, náplavy řeky Uliastajn gol, 1310 m).