Syn.: Papaver intermedium A. DC, Papaver lasiothrix Fedde., Papaver pseudo-orientale (Fedde) Medw.
Česká jména: mák zahradní (Mareček 1999, Kubát 2002)
Slovenská jména: mak záhradný (Goliašová et Šípošová 2002)
Čeleď: Papaveraceae Juss. – makovité
Rozšíření: Roste v horách tureckého a íránského Kurdistánu, odkud přes Arménskou vysočinu proniká do předhůří Kavkazu.
Ekologie: Dává přednost vlhčím stanovištím, a roste proto často pod skalami a na travnatých svazích při cestách, zachycujících za deště stékající vodu, nejčastěji v nadmořských výškách mezi 1800 a 2400 m, obvykle ve společenstvech třídy Alchemillo–Sibbaldietea parviflorae. Hemikryptofyt. Kvete v červnu a červenci, brzy po odkvětu zatahuje.
Popis: Vytrvalá bylina s mléčnicemi, až metr vysoká, s růžicemi řapíkatých, okolo půl metru dlouhých, štětinatě chlupatých listů s čepelemi hluboce zpeřenými v osm až dvanáct párů nestejně velikých, nepravidelně zubatých segmentů. Menší, nepravidelně zubaté a přisedlé lodyžní listy jsou menší, přisedlé a dosahují až do horní třetiny výšky stonků. Poupata jsou odstále štětinatá, před rozkvětem vzpřímená a obvykle jsou podpírána několika celokrajnými nebo zubatě vyřezávanými listeny. Květy jsou obvykle trojčetné, tj. se třemi lístky kališními a šesti (ve dvou kruzích) lístky korunními, které jsou obvykle šarlatově červené (u zahradních odrůd i bílé nebo růžové) a často s černopurpurovou skvrnou na bázi. Obvejčité makovice s plochým nebo vypouklým terčem mívají po 8–20 purpurových paprscích.
Poznámka: Introdukce druhu do evropských zahrad bývá datována k roku 1826, jak lze ale usuzovat z ilustrace C. Aubrieta, účastníka Tournefortovy výpravy do zakavkazských zemí, semena P. setiferum byla nejspíš přivezena spolu s P. orientale už roku 1703. Oba taxony nebyly ovšem ještě dlouho poté rozlišovány a společně byly (a trvalkovými školkami vlastně bývají doposud) rozšiřovány pod jménem posledně jmenovaného. Morfologicky i ekologicky jsou si velmi blízké a na přirozených lokalitách rostou často pospolu, hexaploidní P. setiferum je však ve všech částech robustnější (diagnosticky významné rozdíly byly už zmíněny u P. orientale) a z cytologických poměrů i jeho značné proměnlivosti někteří autoři vyvozují, že je ustáleným hybridem tetraploidního P. orientale s diploidním P. bracteatum. Přikloníme-li se k tomuto pojetí a přičteme další křížení všech tří taxonů v kultivaci, které ještě více stíralo rozdíly v jejich charakteristikách, pak drtivá většina zahradních odrůd, běžně přičítaných druhu P. orientale, ve skutečnosti spadá právě k P. setiferum. Známější je spíše pod vžitým jménem Papaver pseudo-orientale, které je sice nelegitimní (pro existenci jiných a dříve popsaných hybridů stejného jména), nedávno ale přesto bylo navrženo pro konzervaci.
Fotografováno ve dnech 16. 6. 2019 (Arménie, Sjunik, průsmyk Gomarant, 2230 m), zahradní odrůdy 19. 7. 2019 (Česko, Morava, tématické zahrady ZF Mendelovy univerzity – rostliny v kultivaci).