V souvislosti s tektonickými aktivitami na Středoatlantickém hřbetu se zhruba před 14 miliony let vynořil i izolovaný ostrov Svaté Heleny, který tvoří spolu se severněji ležícím ostrovem Ascension samostatnou květennou oblast v rámci květenné říše Paleotropis. Ostrov je vulkanického původu, ale sopečná aktivita zde skončila asi před 7 miliony lety. Má rozlohu 122 km2, nejvyšším bodem dosahuje nadmořské výšky 818 m.
Zdejší klima je dosti různorodé: v nejnižších polohách, zejména na návětrné a výslunné západní a severní straně, je průměrná roční teplota 19,8 °C a roční úhrn srážek 115 mm, zatímco ve vrcholových partiích ostrova jsou průměrné teploty kolem 15 °C a srážek zde spadne 750–1000 mm.
Ostrov byl dlouhou dobu neobydlený, od poloviny 17. století se zde začali usazovat farmáři a postupně vzniklo plantážní hospodaření, koncem 19. století zaměřené na pěstování novozélandského lenovníku Phormium tenax jako textilní suroviny, navíc zde probíhala intenzivní pastva. Na ostrově byl po bitvě u Waterloo v roce 1815 internován Napoleon Bonaparte a zde také v roce 1821 zemřel. Z hlediska vegetačního krytu dnes patří ostrov Svaté Heleny k nejdestruovanějším územím na světě.
Teplé a velmi suché polohy v minulosti pokrývala velmi řídká keřová vegetace tvořená druhy Trochetiopsis ebenus, Trochetiopsis melanoxylon (Malvaceae) a Commidendrum rugosum (Asteraceae), spolu s nimi rostla např. Frankenia portulacifolia (Frankeniaceae), Osteospermum sanctae-helenae (Asteraceae) a pryšec Euphorbia heleniana. Na útesech stinnější a vlhčí jihovýchodní strany je typické Pelargonium cotyledonis (Geraniaceae) a jitrocel Plantago robusta. Na plošně omezených pobřežních písčinách je zřejmě původní povijnice Ipomoea pes-caprae.
Střední polohy ostrova zaujímaly husté lesy. Do nich odspoda přecházely dřeviny z nižších poloh, k nim přistupovaly další druhy: Commidendrum robustum, výše i Phylica polifolia (Rhamnaceae) a Trochetiopsis erythroxylon (Sterculiaceae). Ve výškách nad 600 m byly houštiny tvořené převážně dřevnatými hvězdnicovitými: Commidendrum spurium, Lachanodes arborea, Petrobium arboreum a Pladaroxylon leucadendron a slézovitou Trochetiopsis erythroxylon. Nejvyšší polohy ostrova (nad 750 m) pokrývají porosty s dominantní stromovou kapradinou Dicksonia arborescens, další dřeviny jsou Melanodendron integrifolium (Asteraceae), Nesiota elliptica (Rhamnaceae), Nesohedyotis arborea (Rubiaceae) a Lobelia scaevolifolia (Campanulaceae), v jejich podrostu se vyskytuje řada dalších kapradin, ale i ostřice Carex dianae. Na skalních teráskách ve vyšších polohách ostrova rostou Sium burchellii (Apiaceae), Wahlenbergia angustifolia (Campanulaceae) a kapradiny Ceterach haughtonii a Dryopteris napoleonis.
Původní květena ostrova čítala 60–65 taxonů cévnatých rostlin. Charakterizuje ji neobvykle vysoký stupeň endemismu; na druhové úrovni činí asi 75 % (asi 45 taxonů) a podtrhuje to přítomnost 10 endemických rodů. V systematické struktuře je dosti vysoký podíl kapradin (24 druhů, tj. asi 30 %) a zřetelně se zde projevuje radiační speciace (některé rody – i endemické – jsou zastoupeny více druhy). Uvažuje se, že všechny autochtonní druhy mají dohromady jen 25 předků. Tyto skutečnosti dobře ilustrují flóru velmi izolovaného, z moře se vynořivšího, ale poněkud staršího ostrova, jehož klima neprodělalo dramatické změny a dovolilo samostatný, velmi specifický vývoj. Většina semenných rostlin má nejbližší příbuzné na africkém kontinentě.
Skutečně dramatické změny ve zdejší flóře přišly až s lidskými aktivitami: na ostrově bylo zjištěno asi 400 druhů nepůvodních, jejich počet mnohonásobně převyšuje druhy domácí, z nichž většina nyní figuruje na červeném seznamu. Z celkového počtu domácích druhů je jich 40 ohroženo vyhynutím, 6 jich už vyhynulo. Tragický je zejména osud keře Nesiota elliptica, který se nepodařilo zachránit, ačkoli byly pro to použity i moderní postupy – poslední jedinec uhynul v roce 2003.
Na BOTANY.cz zastupují původní květenu této provincie druhy:
- Asplenium praemorsum
- Elaphoglossum hybridum
- Ipomoea pes-caprae
- Lycopodiella cernua
- Pleopeltis macrocarpa
- Rumohra adiantiformis
Sousedící floristické provincie:
Fotografovali Věra Svobodová, Vít Grulich a Jiří Nevěřil.