Botanický kaleidoskop

Advent už klepe na dveře. Netřeba se hned střemhlav vrhat do obchodu pro čerstvé koření do cukroví, překotně vybírat na trhu ten nejvoňavější vánoční stromek nebo s nezbytnou dávkou akrobacie zavěšovat na lustr větve jmelí. Určitě je ale nejvhodnější čas začít přemýšlet o podobě letošních vánočních a novoročních gratulací – je totiž dost dobře možné, že vaší rukou sepsané pozdravy na vhodných pohlednicích potěší všechny blízké více než z mobilu hromadně vypuštění Santa Klausové se soby. Zapomínáme psát, neustále jen datlujeme – sám jsem se o tom nedávno přesvědčil při vlastnoručním vyplňování jisté úřední žádosti, za nic na světě jsem si nemohl vzpomenout, jak se píše ten zpropadený „zavináč“.

Číst dál

Některé rostliny se pro nás staly symbolem konkrétních barev. Nemusíme nikomu vysvětlovat, co znamená, když se řekne „oči barvy pomněnek“ nebo „tvářičky jako jablíčka“. No a jahody se jistě v našich představách jednoznačně pojí s barvou červenou. Řekl bych, že takto je chápou i kosi.

Číst dál

Těžko soudit, jestli u nás žije člověk, který ještě nikdy neslyšel o brněnských koniklecích. Spíš asi ne. Zvykli jsme si na každoroční záplavu zpráv opěvující zdejší koniklecovou nádheru, vždyť lokalita na Kamenném vrchu, jež se zvedá nad brněnskou čtvrtí Nový Lískovec, je dobře známá více než sto let.

Číst dál

Rebarborový koláč býval klenotem na nedělním stole mé babičky – a když neměla koláč, vytáhla aspoň rebarborový kompot. Rebarborová laskomina se mi proto dlouho spojovala se světem lorňonů a šněrovaček, nebo dokonce ještě lépe se vším, co nás těší už po staletí, ne-li rovnou od věků.

Číst dál

Není nic neobvyklého, když před Vánocemi zavládne v kuchyních zmatek. Na samotného kapra je sice ještě čas, ale rozhodně je potřeba zkontrolovat zásoby vhodného koření, bez kterého by tradiční ryba neměla ten správný šmak.

Číst dál

Dobrá znalost rostlinné říše byla starověkem vysoce ceněna, v biblickém pojednání o moudrosti krále Šalomouna se dokonce dočteme, že i on vytvořil jakousi vlastní botaniku – dokázal prý vyprávět o libanonském cedru stejně poutavě jako o mechu rostoucím na zdi. A kdo z lidí by nechtěl být moudrý jako Šalomoun?

Číst dál

Bylo by vcelku málo, kdyby se nám při vzpomínce na spisovatelku Boženu Němcovou (1820–1862) vybavily z celého rostlinného světa jen tři lískové oříšky z její pohádky o Popelce. Vždyť rostlinami voní mnohé její knihy a ve dvou dílech se k nim přiblížila velmi těsně.

Číst dál

Načpak asi myslel chytrák Vocilka, když ve třetím dějství Strakonického dudáka prohlásil o Švandově Dorotce, že je to holka „jako mišpule“? Ze slovníku lidových rčení Jaroslava Zaorálka z roku 1947 se dovídáme, že takové děvče mělo být vlastně pěkné – a je zajímavé, že jako mišpule mohl být i kluk, ten prý byl samozřejmě taky hezký, ale k tomu dokonce i boubelatý. Jenže proč Josef Kajetán Tyl nechal Vocilku při tomto výroku na jevišti ještě i mlasknout? Opravdu tu mělo jít jen o tělesnou krásu? Proč najednou taková narážka na vjem čistě chuťový?

Číst dál

Když v roce 1898 vkládal etnograf Čeněk Zíbrt do jednotlivých čísel časopisu „Sládek“ svou sbírku lidových a zlidovělých písní o pivu, mělo to ohromný ohlas. Vydavatel časopisu hned na něj naléhal, aby vytvořil i pokračování – byla z toho nakonec samostatná publikace s 678 písněmi o tomto moku, která vyšla v roce 1909. A vlastně to ani nebylo poprvé, podobnou „piviádu“ vydal tiskem Josef Vilímek už v roce 1875.

Číst dál

Dávný znak francouzských králů Fleur de lis údajně zachycuje lilii. Avšak tato lilie je tak podivná, že snad každého hned napadne, že by se spíš mohlo jednat o kosatec. Navíc která z evropských lilií je žlutá? Otázku přírodní předlohy na tomto znaku už řešilo tolik lidí, že kdybychom chtěli všechny teorie představit, mohli bychom k tomu zřídit samostatný web. Rozhodně nechci v tomto kratičkém článku tento problém bezezbytku a navždy vyřešit. Postačí mi si s ním jen tak trochu zalaškovat.

Číst dál

Popenec (Glechoma) je bylinka jen drobná, svou výškou učiněný trpaslík, jen takové po zemi plazící se nic. Zvedne se od ní jen když zjara rozkvete, ale ani pak nevykoukne moc vysoko, dotáhne jen na pár centimetrů. Častěji vytvoří koberec než závěs, popínavka to rozhodně není.

Číst dál

Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) se v našich zahradách přehlédnout nedá. Nemá sice květy kdovíjak okázalé, jenže když se rozsvítí, stejně na sebe strhne pozornost – při mírných zimách totiž nakvétá už v lednu, někdy dokonce i v prosinci. Kdykoli jej vidím v květu, vybavím si zmatek, který se dřív pojil s jeho českým rodovým jménem.

Číst dál

O přesnějším geografickém původu řady amerických rostlin, které se brzy po objevení Ameriky dostaly do Evropy, se vedou spory dodnes. Těžko se odhalují temná zákoutí dávných věků, často nepomáhá ani ta nejosvícenější věda. Je jistě zajímavé, když i dnes znenadání zakopneme o unikátní historický dokument, který nám může jemně napovědět, proč nám vlastně mnohdy scházejí jasnější historická data o původu amerických rostlin.

Číst dál

Jalovec obecný (Juniperus communis) byl u nás po staletí ctěn jako mocný léčivý prostředek na četné choroby a neduhy – od bolavých zubů až po žloutenku a dnu. Zaháněli se jím také hadi, a dokonce i mor prý před ním prchal. Ovšem používal se také jako koření v kuchyni, k výrobě oleje a známého jalovcového likéru. O Velikonocích sloužily jeho větvičky k rituálnímu ošlehávání – mělo přinášet životní energii a odhánět nepřátelské síly. Právě jeho dřevo se pálilo rovněž ve svatojánských ohních, jalovčinkami se podkuřovalo při nemocech i proti očarování. A v lidové poezii býval symbolem hrdého a poctivého mládenectví.

Číst dál