Barokní malířství přineslo světu mnoho krásných vyobrazení rostlin, jistě všichni znají třeba pestrobarevné barokní kytice naaranžované ve vázách. Nejčastěji v nich rozpoznáváme v 17. století velmi oblíbené cibulnaté rostliny (tulipány, narcisy, lilie, mečíky, řebčíky, hyacinty), ale i další rostliny vhodné k řezu (kosatce, pivoňky, hvozdíky, sasanky, orlíčky, pryskyřníky, čemeřice apod.). Rostliny jsou na těchto artefaktech opravdu nádherné, určitě však v případě těchto kompozic nemůžeme hovořit o odborné botanické ilustraci. U rostlin je do krajnosti využita jejich pestrost, nápadnost, nebylo umělcovým záměrem zobrazit rostliny tak, aby byly jednoznačně druhově klasifikovatelné. Zobrazovaly se nezřídka hybridy, či barevně a tvarově výjimečné variety – čím byla kytice pestřejší, tím lépe. Nezřídka tyto obrazy vyjadřovaly i symbolické významy rostlin – ty však s vlastní botanikou mají jen pramálo společného. Není mi ani známo, že by v některé z těchto kytic byly zobrazeny i prstnatce, natož pak přímo prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).
ZAJÍMAVOSTI
Podoby prstnatce májového v botanické literatuře – 3. (1900–2009)
Naše putování za botanickými ilustracemi prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) dorazilo už do 20. století. Je to doba nám stále blízká, mohli bychom snad o ní tedy říci hodně. Jenže právě ona její blízkost činí i problémy – nemůžeme se o ní vyjadřovat s dostatečným citovým odstupem.
Pro minulé století byla příznačná výrazná modernizace tiskařské techniky. Ta umožnila značně rozšířit knižní produkci, vznikla tak zvýšená poptávka i po nových knižních ilustracích. Tato situace měla rozhodně silný vliv také na vědeckou ilustraci.
Podoby tolije bahenní (Parnassia palustris) v botanické literatuře – do začátku 20. století
Rod Parnassia pro dnešní vědu popsal Carl Linné ve svém díle Species Plantarum z roku 1753. Při popisu druhu použil zřejmě materiál jihoskandinávský, jméno potom odvodil ze starších a v jeho době běžných pojmenování.
Podoby tolije bahenní (Parnassia palustris) v botanické literatuře – od roku 1900 do současnosti
Už v minulé části našeho putování za vyobrazeními tolije bahenní v historické botanické literatuře jsme konstatovali, že tato zdánlivě nekomplikovaná rostlina činila starším ilustrátorům nezřídka problémy. Především nebyl výtvarníkům u květu jasný rozdíl mezi tyčinkami a nektariovými šupinami, zaznamenali jsme i nesrovnalosti v žilkování listů – často nervaturu souběžnou nevhodně nahradila žilnatina zpeřená.
Pražská Kréta
Od věků se věřilo, že na určitých místech se objevují rostliny, jejichž léčivé účinky jsou obzvláště výjimečné. Nebylo to druhem, vůbec se nemuselo jednat o nějaké unikátní endemity, které se nikde jinde nevyskytují – šlo klidně o rostliny výrazněji rozšířené. Jenže stejně nakonec jen na onom jediném záhadném místě byly tyto byliny vždy daleko lepší a mocnější než ty odjinud. Takže když bylo potřeba sehnat například pořádnou mandragoru, musela být určitě z italského poloostrova Gargano, když šlo o čemeřici, tak musela přinejmenším vyklíčit na řecké hoře Helikon. A každý jen trochu obstojně vzdělaný rozhodně věděl, že všechno, co vyrostlo na Krétě, je vždy nekonečně lepší než to, co vzešlo kdekoli jinde. Svou zázračnou bylinkovou Krétu měla rovněž Praha.
Příběh vánočního stromečku si vyberte sami
Je i vaším vánočním stromečkem nádherná a voňavá „normandská jedle“? Obchodní řetězce jich nabízejí spoustu, všechny jsou krásné, jako malované a čekají jen na to, aby vám pomohly splnit všechna vaše vánoční přání. Inu, reklamy na „normandské jedle“ kam se podíváte… Větší fantastové si mohou hned představit, jak tyto stromky rostou na širých rovinách francouzské Normandie, jejich koruny tu načechrává mocný vítr od Atlantiku, možná se dokonce občas nechávají ovlažovat slaným mořským sprejem – to tedy když zrovna rostou na pobřežních útesech nad kanálem La Manche. A že jste na těch útesech při své poslední návštěvě Normandie žádné větší jehličnaté lesy neviděli? No s tím si hlavu nelámejte, nejspíš se vám všechny zdejší jedličky schovaly, aby na vás mohly nečekaně vybafnout u nějakého českého supermarketu před Vánocemi.
Příroda není zahrada
Milí čtenáři,
po dlouhá desetiletí nám byla vštěpována představa, že obrovským nebezpečím pro přírodu je postavička zahradníčka s kbelíčkem a lopatičkou, který s velkým nadšením vykopává v přírodě nejvzácnější druhy rostlin a odnáší si je na svou zahrádku. Díky popularizaci ochrany přírody však přestala být tato představa reálným nebezpečím – to, že tato činnost je špatná, ví dnes už prakticky všichni, drtivá většina národa toto konání naprosto odsuzuje.
Proměny barvy květů hořce tolitovitého
Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) se svými modrými a medově vonícími květy je ozdobou pozdního léta hor našich Sudet a Karpat – Krkonoš, Jizerských hor, Hrubého Jeseníku i Beskyd. Roste v řídkých lesích, na pasekách a u cest, od nadmořské výšky asi 600 m až po vysokohorské louky.
Rarita ze zahrady pana Beslera
Basilius Besler (1561–1629) byl norimberským lékárníkem. Do historie se zapsal především autorství knihy Hortus Eystettensis, která byla vydána v roce 1613. Jedná se o popis rostlin a květin, které v té době rostly v zahradě hradu Willibaldsburg, v německém městě Eichstättu. Kniha neobsahuje jen popisy rostlin, ale i jejich nádherné kresby. Kolorované vydání před časem opět ukázalo světu německé nakladatelství Taschen.
Rostliny a hmyz – motýli v zahradách
Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč v našich zahrádkách ubývá života? Proč ptáci, kterých bylo v zimě na krmítku plno, přes léto jako by zmizeli? Proč v našem okolí vídáme stále méně v minulosti poměrně častých motýlů? Co bychom mohli udělat, abychom je zase viděli?
Rostliny a hmyz 1. – byliny a tesaříkovití
V tomto seriálu bychom se chtěli alespoň částečně dotknout jistě velmi zajímavého tématu, kterým je vztah rostlin a hmyzu. Řada rostlin by bez opylovačů existovat nemohla, mnozí zástupci světa hmyzu jsou zase naprosto vázáni na rostliny.
V prvním díle našeho seriálu se podívejme na vazby brouků čeledi tesaříkovitých (Cerambycidae) k rostlinám. Tato ekologická vazba je velmi pevná, existence všech druhů tesaříků je na rostlinách přímo závislá, neboť jejich larvy se vyvíjejí v jejich kořenech, stoncích, kmenech, větvích, a to jak živých tak již odumřelých rostlin.
Rostliny a hmyz 2. – keře a tesaříkovití
V prvním díle jsme se ve zkratce seznámili se skupinou tesaříkovitých, kteří se vyvíjejí v našich bylinách. V druhém díle tohoto seriálu postoupíme o kousek dále a zaměříme se na druhy tesaříků, které jsou svým vývojem vázány na středoevropské keře.