Začne to v podstatě hezky: v lesích jihozápadní Moravy se objeví první květy bramboříků (Cyclamen purpurascens). Zanedlouho pokryjí louky svíčičky ocúnů (Colchicum autumnale), paseky a lesní lemy prozáří koberce vřesu (Calluna vulgaris). Kdyby zůstalo jen u toho, bylo by to celé vlastně tuze pěkné představení. Avšak najednou rána začnou být dost chladná, listy stromů mění barvu a z naší jabloně už skutečně definitivně opadají naprosto všechny plody. Při troše dobré vůle však lze přiznat i tomuto času jistou píď libosti – ještě to ujde. Jenže pak vykvetou chryzantémy a ze stromů dokonce opadá i listí. K rannímu vstávání už vůbec nestačí jen jediné kafe a skoro všichni mí známí se začnou chovat zvláštně. Obvykle se tváří skoro naštvaně a říkají samé ironické podivnosti, jako třeba jasně, jen si klidně zase zdřímni, odpočiň si, to má čas, vůbec to nespěchá… Klidně si vem něco na spaní… ono to tak asi fakt bude lepší…
ZAJÍMAVOSTI
Rozhovor o chrpě modré na poli i v knížkách a o dalších radostech ředitele knižního nakladatelství
Nakladatelství Granit určitě nepatří k největším nakladatelským domům u nás, je to spíše menší firma skoro rodinného typu. Je však na něm zajímavé, že jako jedno z velmi mála našich nakladatelství dokáže vydávat knihy i pro zahraničí. A kromě toho má ještě v záhlaví firmy uvedenu kouzelnou větičku „Nakladatelství knih o přírodě“. Jistě uznáte, že už jen proto si zaslouží náš zájem. A proto jsem zavítal do smíchovského sídla nakladatelství a popovídal si s jeho ředitelem Lubošem Mlčochem.
Rozhovor s Martinem Lepším o ostružinících: Jsou Rubusy opravdu rébusy?
Někteří lidé se domnívají, že určování ostružiníků je nemožné a na určení se neshodnou ani specialisté, anebo že popisované druhy reálně neexistují a jsou výmyslem několika specialistů. Zeptala jsem se proto Martina Lepšího z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, který se batologií (studiem ostružiníků) zabývá, co je na tom pravdy.
Šafrán na poli
Dnes je pro nás šafrán setý (Crocus sativus) především půvabnou rostlinkou, která krášlí naše zahrady v době podzimu, kdy jsou květy jiných rostlin již podstatně vzácnější. V české přírodě se nevyskytuje, většina botanické literatury se v současnosti přiklání k názoru, že se vlastně jedná o prastarou kulturní plodinu pocházející z jihu Balkánského poloostrova či Malé Asie. Do mnoha dalších oblastí Středozemí a Blízkého východu se rozšířil už ve starověku, byl velmi ceněným kořením, barvivem i lékem.
Sbírka orchidejí knížete Rohana na Sychrově v roce 1852
Dendrologická sbírka v zámeckém parku na Sychrově je obecně dobře známá, zdejší kolekce dřevin jistě patří k pozoruhodným. Podstatně méně se už ale ví o historické podobě zdejší sbírky rostlin, a to dokonce přesto, že v průběhu 19. století Rohanové nechali vytisknout soupisy zde pěstovaných rostlin hned několikrát. Pro tentokrát se zaměříme jen na sbírku zdejších orchidejí, pokusíme se zjistit, jaké druhy tu vlastně v roce 1852 pěstovali.
Sena a otavy: jak doba sečení dokázala ovlivnit evoluci rostlin
Při určování některých rostlin narazí badatel na problém sezónní dynamiky. Některé rostliny vytvářejí jarní a letní (nebo chcete-li letní a podzimní) typy v rámci jednoho druhu – v praxi je to často tak, že nedokážeme dost dobře vzájemně odlišit letní kytky různých druhů, zatímco jarní a letní typy od druhu jediného bychom navzájem rozeznali málem i z jedoucího pendolina. Zkusme se nyní podívat na příčiny, které to způsobily.
Silphion – případ dávno vyhynulého druhu
Čas od času k nám dolehnou nové zvěsti o vyhynutí dalšího rostlinného druhu. Někdy zmizí druh jen z části svého areálu, v horším případě vyhyne zcela. Už jsme si tak nějak zvykli, že za to často může člověk, máme pocit, že počet těchto případů stále stoupá, tuto nemilou tendenci spojujeme především s novověkým rozvojem lidské společnosti. Ovšem kdy tohle vlastně začalo? Který druh vyhynul díky naší rozpínavé povaze jako první?
Škola botanické latiny 1.: Nebojte se latiny!
Už delší dobu cítím, že jedna z příčin, která odrazuje zájemce o přírodu, aby jí lépe rozuměli, je přírodovědecká terminologie. A v ní hraje první housle jmenosloví, tedy nomenklatura. Prakticky všechny biologické obory používají – jak tomu velí tradice, navíc dnes podepřená pravidly schválenými na mezinárodních kongresech – jmenosloví latinské. Mimochodem, s kolegy se občas přeme, zda je správnější říkat latinské, nebo vědecké. Zastánci druhého argumentují, že používaná jména nejsou jen latinská, že mohou mít původ v nejrozmanitějších jazycích. Argumentem protistrany je ovšem to, že všechna tato slova, pokud se stanou názvy označující organismy, podléhají latinské gramatice.
Škola botanické latiny 2.: Určování gramatického rodu u rodových jmen rostlin
Nejdříve se podívejme na strukturu latinských jmen, jak je do biologie zavedl Carl Linné. Ne, že by to sám vymyslel, ale důsledně přejal dobrý nápad bratrů Bauhinů – binomy. Základ jména druhu je tedy dvojice slov, která má gramatickou funkci podmětu a přívlastku. Podmět, tedy rodový název, je vždycky jméno podstatné, zatímco jméno druhu – tedy přívlastek, je zpravidla (ale rozhodně ne vždycky) jméno přídavné.
Škola botanické latiny 3.: Aby to nebylo tak jednoduché – výjimky u rodových jmen
Výše jsme už zmínili, že existují podstatná jména rodu ženského, která mají tradiční „mužskou“ koncovku –us. Stará latina zavedla neobvyklé pravidlo, že stromy nemohou být nikdy rodu mužského.
Škola botanické latiny 4.: Přídavná jména – druhová jména rostlin
U přídavných jmen není nesnadné si zákonitosti koncovek gramatických rodů zapamatovat. Existují totiž celkem jen 3, respektive 4 varianty. Přídavná jména jsou takzvaně trojvýchodná, dvojvýchodná a jednovýchodná. Pod tímto označením se skrývá, kolika tvarů může v prvním pádu jednotného čísla příslušné slovo nabývat.
Škola botanické latiny 5.: Přídavná jména – druhová jména pro pokročilé
Samostatným problémem jsou druhy, jež byly pojmenovány na počest nějaké osoby – badatele. Není možné si nevšimnout, že taková druhová jména jsou často zakončena –ii, ale ne vždy. Na čem to záleží?
Škola botanické latiny 6.: Tvrdé nebo měkké? Malé nebo velké?
V botanické literatuře se občas setkáváme s psaním stejného slova s měkkým i nebo tvrdým y.
Škola botanické latiny 7.: Bez Pulsatilly pod Fagusem se žije lépe – a pár slov obecně
Ještě jedné zásady bychom se měli ve spojení s latinskými jmény držet: zásadně je neskloňovat.
Škola fotografování pro botaniky 1. – Pár slov úvodem
Botanická sezóna je v tom nejlepším, nastávají pravé fotografické žně! Pokud si však nejste při fotografování zcela jistí v kranflecích, pojďte se učit fotografovat s BOTANY.cz v tomto novém webovém seriálu! Digitální fotografie má v oblasti botaniky ohromné možnosti, dokáže kvalitně zdokumentovat rostliny, jejich stanoviště, ale přitom je neničí – fotograf nepotřebuje nic trhat.