Název knihy: Je lépe se opotřebovat než zrezivět. Vzpomínky na botaniky a ekology.
Autor: Emil Hadač (k vydání připravil Jiří Hadinec)
Vydal: Nakladatelství Sen, Dobré 2007.
1. vydání, 216 stran, černobílá kniha s barevnou přílohou, cena 180 Kč (+ poštovné a balné).
Soupis chráněných druhů rostlin Francie najdeme ve vyhlášce Liste des espèces végétales protégées sur l’ensemble du territoire national (Arrêté du 20 janvier 1982 fixant la liste des espèces végétales protégées sur l’ensemble du territoire national), která byla publikována dne 20. ledna 1982, novelizována ještě v letech 1995 (několik položek seznamu bylo tehdy odstraněno, např. Anemone hortensis, Campanula allionii, Eritrichium nanum, Limonium oleifolium aj.) a 2006.
Ochranu rostlin v Irsku definuje zákon S. I. No. 94 of 1999 – Flora (Protection) Order z roku 1999, který nahradil starší zákon S. I. No. 274 z roku 1987. Tento nový soupis zákonem chráněných druhů navazuje na obecný ochranářský zákon Wildlife Act z roku 1976, který – mimo jiné – zakazuje zákonem chráněné rostliny anebo jejich části trhat a vykopávat, stejně tak svévolně zasahovat do přírodních stanovišť těchto rostlin, ovšem také tyto rostliny bez patřičného povolení nakupovat, prodávat nebo mít v držbě jakkoli jinak.
Zákonná ochrana rostlin v Maďarsku je založena na vyhlášce Ministerstva životního prostředí a vody č. 3/2005 (VIII. 31.). Celkový počet původních a zdomácnělých taxonů vyšších rostlin Maďarska je podle sčítání botanika Károly Rezsö Soóa (1980) 2148 taxonů, podle Tibora Simona (2000) je to 2183 taxonů.
Ochrana přírody je v Německu určována zákonem Gesetz über Naturschutz und Landschaftspflege, ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je pak definována nařízením Bundesartenschutzverordnung (Verordnung zum Schutz wild lebender Tier- und Pflanzenarten), které bylo vydáno dne 19. 12. 1986, aktualizováno 16. 2. 2005. Soupis chráněných druhů obsahuje jeho příloha Anlage 1 Schutzstatus wild lebender Tier- und Pflanzenarten.
Zákonná ochrana planě rostoucích rostlin v Polské republice je určena výnosem ministra životního prostředí ze dne 9. července 2004 (Dz.U. Nr 168 poz.1764), na základě článku 48 zákona ze dne 16. 4. 2004 o ochraně přírody (Dz. U. Nr 92 poz. 880).
O značně vysoké druhové diverzitě rumunské přírody se nezřídka hovoří i u nás. Flóra Rumunska je údajně zastoupena 3 630 taxony rostlin – toto číslo se nám bohužel nepodařilo ověřit z oficiálních rumunských botanických zdrojů, je však velmi pravděpodobné, neboť rumunské ministerstvo životního prostředí udává počet „kolem 3 700 taxonů vyšších rostlin“. Z těch je údajně 57 endemických a 171 subendemických, 75 % všech těchto endemických a subendemických taxonů pochází z karpatské oblasti.
Nová španělská královská vyhláška o ochraně ohrožených druhů vstoupila v platnost dne 4. února 2011 – Real Decreto 139/2011, de 4 de febrero, para el desarrollo del Listado de Especies Silvestres en Régimen de Protección Especial y del Catálogo Español de Especies Amenazadas. Vyhláška se vztahuje k zákonu 42/2007, ze dne 13. prosince 2007, o přírodním dědictví a biodiverzitě.
Ochrana životního prostředí je v Srbsku definována zákonem Zakon o zaštiti životne sredine (Službeni glasnik RS, broj 135/04). Seznam zákonem chráněných druhů je uveden v rozhodnutí Odluka o stavljanju pod zaštitu biljnih vrsta kao prirodnih retkosti (Službeni glasnik SRS, broj: 11/90, 49/91) a nařízení Уредба о заштити природних реткости, Списак I (бр.: 50/93 a 93/93).
Ochranu přírody definuje ve Švýcarsku zákon Bundesgesetz vom 1. Juli 1966 über den Natur- und Heimatschutz (NHG), který je doplňován dalšími legislativními dodatky, např. vyhláškou Verordnung über den Natur- und Heimatschutz, vom 16. Januar 1991 (Stand am 10. Juli 2001). Tato vyhláška objasňuje také formu spolupráce mezi jednotlivými subjekty ochrany přírody, zabývá se i financováním a podporou ochrany, ale třeba i kompenzacemi apod.
Botanické určovací klíče patří k nejzákladnějším praktickým pomůckám botaniky. Rozhodně však nelze říci, že by v české botanické literatuře existoval dostatek odborných pojednání o jejich konstrukci, natož o jejich dějinách. Chronologický přehled botanických klíčů najdete sice i na našem serveru, jenže jedná se jen o botanické klíče v českém jazyce (Fan klub botanických klíčů). Trochu dále do historie nás může posunout hodnotný článek Pavla Tomšovice Určovací klíče a jejich konstrukce, který vyšel v Preslii v roce 1976. Tomšovic představuje nejstarší český sdružený dichotomický klíč – leč psaný latinsky – od V. F. Kosteletzkého z roku 1824 (Clavis analytica in Floram Bohemiae), pojednává i o dalších klíčích starších, cizích.
Ve 25. kapitole 1. knihy svého díla Methodi herbariae libri tres pojednává Adam Zalužanský o květu. Tato kapitola určitě není z jeho knihy nejslavnější – tou je rozhodně už kapitola čtyřiadvacátá, s názvem De sexu plantarum. Jenže pojednat o pohlavnosti u rostlin bez poznání jejich květů, není dost dobře možné. Proto před vkročením do oné „Síně slávy“ (či snad „Jámy lvové“) si dovolíme malinké, leč pochopitelné odbočení. Jak tedy vlastně Zalužanský viděl květ?
Na všeobecně uznávaném a ceněném botanickém webu eFloras.org jsem nedávno nalezl zvláštní chybičku. V oddíle Flora of North America, v hesle o rodu Zaluzania se dočteme, že jméno rodu vzniklo perhaps for Adam Zaluziansky von Zaluzian, 1558–1613, Polish physician / botanist. A není to jen tento americký web, který Adama Zalužanského ze Zalužan připsal našim slovanským bratrům ze severu. Proč asi? Pokusme se to zjistit, najděme nějaké starší stejné případy, snad nakonec odhalíme i pravou příčinu této podivnosti.
Studium historické a vlastně nezřídka již velmi dobře známé botanické literatury může navzdory očekávání občas přinést i nové poznatky. V prvním moravsko-slezském botanickém klíči Josepha C. Schlossera s názvem Anleitung, die im Mährischen Gouvernement wildwachsenden und am häufigsten cultivierten phanerogamen Pflanzen nach der analytischen Methode durch eigene Untersuchungen zu bestimmen, který vyšel v Brně v roce 1843, narazíme na řadu dosud téměř nekomentovaných údajů rovněž.
K rodu Brugmansia v současnosti patří sedm druhů pocházejících z Jižní Ameriky (Andy a Brazilská vysočina), také dva hybridy a mnoho kultivarů. V době květu jsou tyto keře naprosto nepřehlédnutelné, pro jejich obří trubkovité květy jim Britové, Němci i Portugalci říkávají „andělské trumpety“.