Syn.: Viburnum subcordatum (Trel.) Rivas Mart. et al., Viburnum tinus subsp. subcordatum (Trel.) P. Silva, Viburnum tinus var. subcordatum Trel.
Čeleď: Viburnaceae Raf. – kalinovité
Rozšíření: Endemit Azor, vyskytuje se na všech ostrovech s výjimkou ostrova Graciosa.
Ekologie: Roste v křovinách na strmých svazích v roklinách a na hranách kráterů, obvykle ve vegetaci s převažujícím vřesovcem Erica azorica. Lokality leží v nadmořské výšce 400–800 m.
Popis: Stálezelený keř dorůstající výšky až 2 m; větvičky jsou pýřité. Listy jsou vstřícné, obvykle krátce řapíkaté, vejčité, eliptické až obvejčité, 3–10 cm dlouhé a 2,5–6 cm široké, na líci leskle zelené, na rubu zejména na žilnatině hustě chlupaté, na bázi srdčité, celokrajné a podvinuté, na vrcholu většinou tupé. Květenství je vrcholičnatá lata 4,5–7 cm v průměru; květní stopky jsou 0,2–0,6 cm dlouhé; květy jsou oboupohlavné, 5četné; kalich je 5cípý; koruna je kolovitá, 5–9 mm v průměru, narůžovělá; tyčinek je 5; semeník je svrchní, srůstá z 3 plodolistů. Plod je široce elipsoidní peckovice s jednou peckou, 7–11 mm dlouhá, v mládí červenofialová, posléze černomodrá.
Poznámka: Donedávna byl tento taxon považován za poddruh mediteránní kaliny Viburnum tinus. Novější studie potvrzují, že makaronéské populace lze chápat jako samostatné druhy – vedle tohoto azorského roste na Kanárských ostrovech Viburnum rugosum.
Fotografovala Věra Svobodová, ve dnech 19. a 22. 8. 2018 (Portugalsko, Azorské ostrovy, ostrov São Miguel, okolí Lagoa do Fogo a okolí Ponta da Ferraria).