Syn.: Eutassa montana (Brongn. et Gris) de Laub.
Česká jména: blahočet (Presl 1846), araukárie (Valíček 1989), blahočet (Mareček 1994)
Čeleď: Araucariaceae Henkel et W. Hochst. – blahočetovité
Rozšíření: Endemit Nové Kaledonie, vyskytuje se na hlavním novokaledonském ostrově Grande Terre a na blízkém ostrově Île Art.
Ekologie: Roste v tropických vlhkých lesích a v křovinaté vegetační formaci maquis minier, v nadmořských výškách od 500 do 1400 m.
Popis: Stálezelený strom sloupovitého habitu, jenž dosahuje výšky 10–40 m, s větvemi rozkladitými a s borkou tmavě hnědou nebo šedou, odlupčivou nebo šupinatou. Listy jsou dvoutvaré, juvenilní jsou šupinovité, kopinaté až vejčité, asi 10 mm dlouhé a 4–5 mm široké, adultní listy se střechovitě překrývají, jsou až 14 mm dlouhé a 7–8 mm široké, špičaté nebo tupé, na vrcholu zahnuté. Samčí šištice jsou válcovité, 8–13,5 cm dlouhé a až 3 cm široké, s trojúhelníkovitými šupinami, samičí šištice jsou široce vejčité až skoro kulovité, 8–9 cm dlouhé a 6–8 cm široké. Semena jsou až 32 mm dlouhá, křídlatá.
Ohrožení a ochrana: Jedná se o nejrozšířenější blahočet Nové Kaledonie, přesto jej Červený seznam IUCN (2010) řadí z hlediska ohrožení ke zranitelným druhům (VU). Největší riziko pro blahočet horský představuje zánik přírodních stanovišť, který je spojen především s povrchovou těžbou nerostných surovin a se zvýšenou četností požárů.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 7. 12. 2023 (Austrálie, Tasmania, Hobart, Royal Tasmanian Botanical Gardens).